Jak si architekti pochvalují, dům v oblasti Wakamacucho stojí sice v blízkosti univerzitního kampusu a zároveň obchodních tříd, ovšem navzdory tomu nabízí svým obyvatelům velice klidné prostředí.

Dům původně sloužil čistě jako kancelářská budova. V současnosti zabírají kanceláře pouze nejvyšší poschodí. Se zbytkem zařízení stavby nejsou nijak provázány.

Dům původně sloužil jako čistě kancelářská budova. V současnosti zabírají kanceláře pouze nejvyšší poschodí. Se zbytkem zařízení stavby nejsou nijak provázány.

FOTO: Takumi Ota

Zájem o společné bydlení v Japonsku podle architektů v posledních letech roste, neboť představuje finančně únosnou alternativu k pronájmu menšího bytu dvěma či třemi mladými lidmi najednou, jak je to běžné například v zemích západní Evropy.

Ve společné místnosti v přízemí domu je velké množství úložných prostorů. Nechybí ani tradiční sezení na rohožích.

Ve společné místnosti v suterénu domu je velké množství úložných prostorů. Nechybí ani tradiční sezení na rohožích.

FOTO: Takumi Ota

Čtyřpodlažní dům nebyl proměněn v rezidenční celý, nejvyšší poschodí stále zabírají kanceláře, které jsou ovšem na zbytku budovy zcela nezávislé.

Jíst lze u centrálního stolu nebo na baru u stěny.

Jíst lze u centrálního stolu nebo na baru u stěny.

FOTO: Takumi Ota

Nejnižší podlaží představuje suterén domu. Zde je velký společenský prostor určený pro společný život mladých obyvatel domu. Základem je kuchyňský kout se sporáky, dřezy, lednicemi apod. Centrální část zabírá jídelní zóna, přičemž jíst mohou obyvatelé také u baru při stěně místnosti. Světlo sem přivádějí okna směřující do světlíků.

Nechybí ani běžné posezení pro společné povídání nebo třeba hraní společenských her, část prostoru je samozřejmě vyhrazena pro tradiční japonské posezení na rohožích.

V prvním patře je vše laděno do zelené barvy a převažujícím prvkem je kruh.

V přízemí je vše laděno do zelené barvy, převažujícím prvkem je kruh.

FOTO: Takumi Ota

Stranou společenského prostoru je pak zóna vyhrazená toaletám, umývárně a sprchám.

Zelenou barvu mají nejenom stěny chodby, ale také v různé intenzitě zařízení každého z pokojů v prvním patře.

Zelenou barvu mají nejenom stěny chodby, ale také v různé intenzitě zařízení každého z pokojů.

FOTO: Takumi Ota

Architekti na mnoha místech suterénu navrhli velký počet nápaditě řešených úložných prostorů. Na tomto podlaží dominuje barva přírodního dřeva, z nějž jsou nejenom podlahy, ale také nábytek.

Druhé patro má barvu modrou (protože je blíž k nebi, než k zemi) a převažujícím prvkem je čtverec.

První patro má barvu modrou (protože je blíž k nebi než k zemi), převažujícím prvkem je čtverec.

FOTO: Takumi Ota

Vstup do domu je v přízemí, a jak architekti poznamenávají, bylo ho možné ponechat takřka v původní podobě. Od něj se pokračuje buď po schodech dolů, do společenské místnosti, anebo doleva, do obytných místností, či po schodech vzhůru, opět k soukromým pokojům.

Přízemí a první patro nabízejí podobné zařízení, jádrem jsou samostatné pokoje a několik společných toalet přístupných z chodby. Pro každé z obou „soukromých” podlaží zvolili architekti nejenom jednu barvu (zelenou nebo modrou), ale také základní tvar.

Zatímco obyvatelé zeleného přízemí se budou setkávat především s designovými prvky kruhového tvaru, nájemníci v prvním, modrém patře budou nacházet především prvky čtvercové.

Každý z pokojů nabízí jen nejnutnější prostor k soukromému studiu nebo spánku.

Každý z pokojů nabízí jen nejnutnější prostor k soukromému studiu nebo spánku.

FOTO: Takumi Ota

Barevné rozlišení má v pojetí architektů velký význam. Volbou barvy podlaží se jednak dostanou do sousedství lidé s alespoň trochu podobným vkusem. V rámci každého podlaží je pak interiér jednotlivých pokojů zařízen v různě intenzívním odstínu té které barvy tak, aby si nájemník mohl vybrat co nejlépe podle svého vkusu.

Půdorys suterénu, přízemí a prvního patra budovy. Plán druhého patra není relevantní a ani nebyl předmětem architektonického návrhu, neboť v něm zůstaly kanceláře.

Půdorys suterénu, přízemí a prvního patra budovy. Plán druhého patra není relevantní a ani nebyl předmětem architektonického návrhu, neboť v něm zůstaly kanceláře.

FOTO: Sasaki Architecture a Atelier O