Tugendhat - architektonický unikát se smutným příběhem

Zasvěcenou průvodkyní nám byla ing. arch. Lenka Chládková ze Studijního a dokumentačního centra Vila Tugendhat, Muzeum města Brna.

Dílo unikátní hned v několika směrech si nechali manželé Greta a Fritz Tugendhatovi navrhnout a postavit v letech 1928 až 30 proslulým architektem Ludwigem Miesem van der Rohe (k německému příjmení po otci si přidal i jméno matky van der Rohe).

„Už to, že si tento architekt přizval na realizaci vily brněnskou stavební firmu, bylo městem vnímáno jako vyznamenání,“ připomíná úvodem paní architektka.

Fritz Tugendhat byl nejen velmi bohatý, ale i osvícený ctitel moderní architektury a přesně věděl, co od domu pro sebe, svoji rodinu i návštěvy očekává. I dnes je štěstím, když se investor s architektem potkají na jedné vlně, což se tady stalo.

Jediné, co si pan architekt nekompromisně prosadil, byla představa o interiérových dveřích, které sahají až ke stropu a dodávají už tak výjimečnému interiéru na jedinečnosti.

Tragédie příběhu této stavby a lidí souvisí s válkou. Významná židovská rodina měla naštěstí tak důvěryhodné kontakty s vlivnými a informovanými kruhy, že dala na jejich varování a domov i republiku stihla včas opustit. Luxusního bydlení ve vile si užili manželé se třemi dětmi jen pár let.

Syn Ernst se Tugendhatům narodil těsně před nastěhováním, kdy nejstarší dceři bylo šest, a druhý syn se jim narodil po třech letech obývání vily.

Také pan architekt z Německa emigroval v roce 1938 do USA, Tugendhatovi přes Švýcarsko do Argentiny, kde se jim narodily další dvě dcery. Nejmladší, paní Daniela, se jezdívá poměrně často na vilu, kterou postavili její rodiče, podívat. I když jim v restitucích, přes jejich žádost, vrácena nebyla. Jejím manželem je vídeňský restaurátor, který jezdil dozorovat rekonstrukční práce.

Nacisté si zde udělali štáb. Po válce tu byly různé instituce, včetně tělocvičny – zřejmě s nejhezčím výhledem přes zahradu na město široko daleko.

Ostatně jak připomněl herec a architekt David Vávra, když koncem minulého roku moderoval udílení Cen České komory architektů (uznání se dostalo i kolektivům podílejícím se právě na zásadní rekonstrukci vily):

„Určitě má mít každé město takovou rekonstrukci, kde interiér je doplněn i o rybičky, které se v té době prodávaly. Kolem vily jsem chodíval mockrát jako mlsný kocour a nejednou jsem ji také navštívil a ve spacáku přespal u slavné onyxové stěny. Jeden pan architekt mi při tom vyprávěl, že do vily chodil v době socialismu na nápravný tělocvik. Možná ho to přivedlo k výtvarnému umění…“

„Fritz Tugendhat byl mimo jiné i filmovým fanouškem, takže nechal udělat i takovou maličkost, jakou je okénko pro promítačku. Už v projektu počítal s fotokomorou v přízemí. Byl nadšencem nových technologií i vášnivým fotografem.

Od začátku tu byl kladen velký důraz i na volbu materiálů – palisandr, eben. Předělová stěna ve společenské hale je z onyxu dovezeného z Maroka, který se dnes už těžit nesmí.

Druhá stěna se vzácným dýhováním z makassarského ebenu byla asi sedmdesát let ztracena, protože ji gestapo nechalo rozmontovat a využít jinde. Po letech byla vypátrána v brněnské budově právnické fakulty – v menze, kde mělo za války gestapo svůj klub,“ vypravuje naše průvodkyně.

Zajímavé řešení dispozic interiéru domu, který z ulice vypadá jako jednopodlažní stavba s rovnou střechou, je už to, že pod střechou jsou ložnice a pokoje rodiny a z prostorné předsíně se sestupuje neokázalým schodištěm o patro níže, kde jsou společenské prostory pro přijímání návštěv a zasedací salón s velkými okny po celé stěně.

Důmyslným mechanismem se dvě z nich snadno otvírají – spouštějí pod podlahu do přízemí. Celý prostor tak může být otevřen jako terasy – v létě i v zimě.

Dalším schodištěm se sestupuje do technického podlaží, kde zaujme nejen kotelna, ale i místnost se vzduchotechnikou (ohřívaný i ochlazovaný vzduch se mohl prohánět zásobníkem plným cedrových štěpů – kvůli aromatu). Nechybí tu ani klimatizovaná šatna na kožichy paní domu.

„Vila je monumentální, architektonicky čistý, volně plynoucí prostor. Charakteristické nosné sloupy jsou opláštěny lesklým kovem,“ dodává Lenka Chládková ke stavbě, která je úžasným příkladem architektonické moderny, realizace vize.

Ročně projde vilou na pětatřicet tisíc návštěvníků a je dobré se objednat dva až tři měsíce předem. Hlavní okruh je za 350 Kč a kratší varianta za 300 Kč.

„Před válkou čeští architekti velkorysost stavby i kritizovali, protože tehdy bylo tématem sociální bydlení. Ale manželé Tugendhatovi si záměr vybudovat bydlení podle svých představ obhájili a dnes je zřejmé, že v mnohém předběhli dobu. Na tehdejší poměry to byla naprosto moderní záležitost. Technická stránka domu je zde důležitá sama o sobě. Vše je promyšleno do posledního detailu,“ připomíná naše průvodkyně s tím, že vila Tugendhat je spolu s dalšími osmi stavbami v republice na seznamu památek UNESCO.