Ve skleníku najde své místo zdravá zelenina i teplomilné rostliny

Kdo zakládá skleník, počítá s ním na delší dobu a přeje si, aby byl kvalitní.

„Ke skleníku musíte dostat jasný a srozumitelný český montážní návod s kontaktem na záruční a pozáruční servis. Rozdíl ceny nekvalitních a značkových skleníků je často jen 10 až 15 %, ale rozdíl v kvalitě je značný,“ vysvětluje odborník Miroslav Menšík z internetového portálu Give.cz.

Jestliže máme malou zahrádku a jsme limitovaní prostorem, volíme menší rozměry skleníku, třeba 2,5 x 3 m. Větší rodiny a nadšení pěstitelé by se neměli omezovat.

„Prodejci mají ověřeno, že lidé volí z počátku menší skleníky a pak toho litují. Kromě paprik, rajčat se zhlédnou v pěstování vinné révy, předpěstovávají si rostliny a najednou není místo,“ říká odborník Daniel Brychta z firmy Hornbach.

I když na trhu jsou skleníky, které lze prodloužit a dodatečně nastavit, je lepší rovnou pořídit větší. Často se opomíjí také výška skleníku. Kdo se nechce krčit, měl by volit 2 m a výše, protože jde o výšku k vrcholu skleníku, boční stěny jsou nižší.

Najít správné stanoviště může být oříšek. Skleníky jsou poměrně nápadné a je škoda, když ruší styl zahrady a architekturu domu.

Umístíme je proto vždy s citem a hledáme přitom slunné místo, kde není dlouhodobě stín. V případě blízkosti hranic pozemku potřebujeme souhlas souseda.

„Mnozí pěstitelé si pochvalují skleník jako přístavbu u domu. Na jaře a na podzim stěna domu funguje jako akumulátor a ve skleníku je i v noci příjemné teplo,“ vysvětluje Menšík.

Skleník musíme větrat, zavlažovat, někdo preferuje i přívod elektrického proudu (svítíme si při práci brzy na jaře, rostliny ochráníme před jarními mrazíky).

Když počítáme s automatikou (větrání, zalévání) musíme mít rozmyšleno, kde povede jednoduché napojení.

Profily se nabízejí hliníkové, ocelové nebo žárově pozinkovaný plech, na výplně sklo rozptylové, např. Helios, nebo komůrkový polykarbonát.

Hliníkové profily jsou velmi kvalitní, jde o skvělý materiál, často používaný ve spojení s polykarbonátem. Hliník dobře odolává korozi, ale je lehký, proto se nedoporučuje do horských oblastí, kde hrozí větší zatížení sněhem. Hliníkové konstrukce se prodávají v naturální podobě nebo jsou opatřeny povrchovou úpravu v provedení stříbrný elox.

Ocel je pevná a odolná, stejně jako její profily na skleníku. Také mohou být v původní podobě nebo opatřené vrchní barvou. Skleník z ocelových profilů se snadno sestavuje, zvolené sklo jako výplň se však ke konstrukci musí lepit tmelem.

Žárově zinkovaný plech je rovněž velmi oblíbený materiál, odolá větru, sněhu. Povrch se často opatří práškovým vypalovacím tmelem, zvolit lze různé barvy, které ladí s odstínem domu.

Rozptylové sklo, známé jako Helios, má dlouhou životnost, skvělou prostupnost světla, dobře se čistí a rostlinkám plně vyhovuje. Sklo Helios je odolné i vůči krupobití.

Polykarbonát s komůrkami (tl. 4 a 6 mm) má mnohem menší hmotnost než sklo, nerozbije se, je méně náročný na pevnost vybudovaných základů.

Stavba základů vyžaduje přesnost, proto si po volbě skleníku vyžádáme plánek, neboť dodatečně pasovat skleník na jiné základy prostě nejde. Materiál na základy se moc nemění, obvykle je to beton.

Skleníky z polykarbonátu jsou lehké, proto mohou mít základnu z hliníkových nebo ocelových profilů a tam není třeba betonovat. Je to méně pracné a výrazně cenově úsporné.

Polykarbonátové desky mají v řezu nepravidelnou strukturu, což zjistíme pouhým okem. Kvalitní polykarbonát s UV filtrem má řez černý nebo velmi tmavě modrý. Jestli se potkáte se světlem modrým, nekupujte výrobek! Desky rychle křehnou a praskají.

Šizený materiál má i ve své hmotě podivné krupičky, takže desky v létě žloutnou a opět praskají. Nekvalitní skleníky používají jeden univerzální typ nosných profilů pro všechny velikosti skleníku a nemají dodatečné vyztužení silnými vzpěrami v hřebeni v místech přechodu střechy a stěny. Důsledkem je malá únosnost.

Stejně tak je špatně, když se prodávají velké desky jen o síle 4 mm namísto vhodných 6 mm.