Moderně zařízený byt jako připomínka cestovatelské vášně

Marco Piva našel svůj nový domov ve 4. podlaží činžáku v centru Milána, doslova pár kroků od téměř tisíc let staré baziliky sv. Ambrože, nejstaršího kostela ve městě.

Byt v domě z 50. let minulého století, postaveném ve funkcionalistickém stylu, nabízí pohodlných sto padesát metrů čtverečných užitné plochy.

Má dispozici charakteristickou pro byty té doby: středem vede dlouhá úzká chodba, po levé straně je vidět jídelna a velký „salon“, naproti samostatná kuchyň a dvě úzké koupelny, v zadní části se ztrácejí z dohledu ložnice. Architekt v zájmu autenticity zachoval původní dispozici.

Do interiéru zvolil základní škálu světlých neutrálních barev od bílé po šedou. Dílčí akcenty přináší žlutá (sedačka v obývacím pokoji) a červená, jejíž odstín evokuje japonské červeně lakované dřevo (objevuje se v koupelně, v ložnici, červené jsou i některé drobné doplňky).

Základní inspirací domova jsou emoce – zážitky z cest. Moderní nábytek nejvyšší kvality od špičkových výrobců je jednoduchý a nepříliš výrazný. Má zajistit především komfort, funkčnost a trvanlivost a zároveň vytvořit pozadí, scénu pro předměty dovezené doslova z celého světa.

Najdeme tu sochy Buddhy, marocké lampy, japonské kimono, sochy z Mexika i z Thajska, sklo z Benátek. Každý z těchto předmětů má svůj příběh a osobní význam pro majitele bytu.

Dům patří rodině mé manželky, takže šlo o jasnou volbu. Ale jsme opravdu šťastní, že bydlíme v tak významné centrální části města, s tak výrazným historickým, uměleckým a kulturním duchem.

Cítím se více cestovatelem než architektem. Miluji cestování jak pracovní, tak o dovolené s rodinou. Vždycky jsem si tak představoval svůj život, v neustálém pohybu.

Už jako dítě jsem díky rodičům hodně cestoval a od té doby mě myšlenka cestování jako objevování nových území a inspirativní setkávání s novými kulturami přitahuje.

Svět je stále více globální, a proto jsou turistika a cestování čím dál aktuálnější. Fascinuje mě vztah mezi místním a globálním – hledání paměti, kořenů a místních tradic na straně jedné a vývoj kosmopolitní kultury na straně druhé. Pro moji práci je nezbytné studovat kultury a místa, kde se mají mé projekty realizovat.

Milán, mé město, plné myšlenek a inspirace, sem se rád vracím. Čím dál raději navštěvuji Sankt Peterburg. Vztah mezi vodou a pevninou mám zakódovaný ve svém DNA, pocházím ze severovýchodní Itálie, z regionu Veneto bohatého na vodu. Tady se setkává země s vodou v magických Benátkách. Kořeny Petrohradu, plán města s kanály, paláci a mosty, jsou benátské a velmi je obdivuji.

Mám moc rád čínskou kulturu, je to jedna z nejstarších kultur planety, s velkým odkazem, a proto je třeba ji pozorně studovat. Byla zdrojem myšlenek a kulturních směrů, které se později rozšířily a jsou stále aktuální, od chápání světa přes srovnávání materiálů až po detaily.

Můj dům je dost velký pro setkávání, je otevřený přátelům, rodině i spolupracovníkům, ale je také uzavřený a poskytuje soukromí.

Otevřená část je flexibilní, přívětivá a prostřednictvím zařízení a předmětů, které tu vidíme, o mně vypráví vše, co chci o sobě říct. Soukromá část bytu představuje mou intimní rodinnou „dimenzi“.

Miluji návraty domů, kde si konečně mohu odpočinout a trávit čas jen s rodinou.

Každý předmět tady mi něco připomíná. Nejdražší je mi velká socha Buddhy na stolku uprostřed knihovny. Daroval jsem ji své ženě Sarah, když mi řekla, že čeká Beatrici, naši dnes jedenáctiletou dceru. Rád vzpomínám na cestu do Japonska, na stěně jídelny visí ručně šité japonské hedvábné kimono z 20. let.

Jak současný moderní design, tak architektura jsou globální, interiéry funkční, ale často poměrně neosobní. Neztrácíme tím originalitu či dokonce svou vlastní identitu? Věřím, že když architekt či projektant pracuje dobře, ke ztrátě identity nedojde.

Podle mě je východiskem najít kořeny a na nich založit ideu návrhu. Inspirace může vycházet z místa, historie, oblékání, ale třeba i z filmu, četby, vůně… Abych vytvořil díla, která si zapamatujete, která mají styl a jsou inovativní, potřebuji najít příběh a podle něj vytvářet projekt.

Je třeba vytvářet místa, kde budeme chránit minulost a současně rozvíjet budoucnost. Nemám rád banalitu, samozřejmost a neosobnost, bezduché umění. Každý můj projekt se rodí pro místo, kde se nachází, a z něj žije.

Vybavení bytu nemůžete vybírat podle pocitů, musí být funkční, vhodné do daného prostrou, trvanlivé atd. Mělo by působit emotivně, ale musí vycházet z přesného studia interiéru, funkcí a materiálů.

To platí zejména pro pevné, vestavěné součásti vybavení, zatímco mobilní prvky – dekorace, suvenýry, doplňky – můžete vybírat srdcem.

Jitka Pálková, www.modernibyt.cz