Byt o velikosti 160 m2 je ve čtvrtém podlaží sto let starého domu v istanbulské čtvrti Taksim. Jeho předchozí majitelé vyměňovali v průběhu času to i ono, až vznikl nepěkný mix všech možných stylů.

Klienti i architekti se proto prakticky okamžitě shodli, že jediné správné řešení bude odstranit všechen nanesený balast a navrátit byt do jeho původní podoby a krásy.

Vstupní hala bytu je jedním z mála míst, kde není dřevěná podlaha, ale dobové dlaždice.

Vstupní hala bytu je jedním z mála míst, kde není dřevěná podlaha, ale dobové dlaždice.

FOTO: Ali Bekman

Znamenalo to například odstranit nové hliníkové radiátory a dohledat a nahradit je starými litinovými kusy, hezky restaurovanými a natřenými na bílo. Stejné to bylo s okny. Plastová okna se prostě do daného prostoru nehodila, a tak je architekti opět nechali odstranit a nahradili je dřevěnými, v původním stylu.

Architekti odstranili v minulosti obnovované dveře a nahradili je starými zárubněmi.

Architekti odstranili v minulosti obnovované dveře a nahradili je starými zárubněmi.

FOTO: Ali Bekman

Zachované zůstaly naopak dřevěné podlahy, které se klientům od prvního okamžiku velice zalíbily. Stačilo je přebrousit a obnovit, i s tím, že ne všude byly úplně perfektní, ale jejich stav naopak dodává interiéru onen historizující nádech.

Zdi bytu zdobí bohatá štuková výzdoba.

Zdi bytu zdobí bohatá štuková výzdoba.

FOTO: Ali Bekman

Zvláštní kapitolou jsou nádherné štuky prakticky na všech stěnách. Majitelé se do nich tak zamilovali, že s několika málo výjimkami zcela odmítli myšlenku, že by na zdech nechali rozvěsit větší počet obrazů.

Jedinou výjimkou je dvojice velkých portrétů v obývacím pokoji a řada malých portrétů v ložnici. Všechny jsou dílem malířky Berenice Bellové. To podle nich dostal projekt název Bell House.

V kuchyni nejsou horní skříňky, majitelé chtěli ponechat vyniknout štukovou výzdobu zdí.

V kuchyni nejsou horní skříňky, majitelé chtěli nechat vyniknout štukovou výzdobu zdí.

FOTO: Ali Bekman

Ne všude se původní štuky zachovaly, a tak bylo potřeba na některých místech vytvořit kopie a takto nově vytvořené odlitky doplnit tam, kde chyběly.

Z kuchyně se volně prochází do jídelny.

Z kuchyně se volně prochází do jídelny.

FOTO: Ali Bekman

Právě kvůli štukům na zdech chybí v kuchyni i tradiční horní skříňky, protože by se tím zakryly zdi. Veškeré úložné prostory jsou pouze ve spodních skříňkách. Ty jsou dřevěné, natřené na bílo a na jejich dvířkách se opakují lišty korespondující se štuky na stěnách.

Jídelna s obývacím pokojem jsou jedním z mála míst, kde zdi zdobí obrazy. Jejich autorkou je Berenice Bellová.

Jídelna s obývacím pokojem jsou jedním z mála míst, kde zdi zdobí obrazy. Jejich autorkou je Berenice Bellová.

FOTO: Ali Bekman

Dominantou kuchyně je velký sporák odpovídající potřebám anglického způsobu vaření. Doplňuje jej hluboký dřez. Nad pracovními plochami i nad centrálním ostrůvkem v kuchyni jsou zavěšena svítidla od Castiglioniho, která si majitelé bytu natolik oblíbili, že je po „hrstech“ uplatnili i v dalších místnostech.

Jak architekti vysvětlují, snažili se vyhovět základnímu přístupu svých klientů, jejž lze zhruba vyjádřit větou: „Když se mi něco líbí a mám pocit, že to je správné řešení, prostě se toho držím.“

Historický nábytek, jímž je interiér zařízen pochází z osobních sbírek majitelů získaných po celém světě.

Historický nábytek, jímž je interiér zařízen, pochází z osobních sbírek majitelů získaných po celém světě.

FOTO: Ali Bekman

I z toho důvodu je v interiéru bytu bohatě zastoupen mramor. V tureckém prostředí jde o poměrně běžný druh kamene. Tento má nenápadné šedavé žilkování. Takovýto druh mramoru bývá často viděn v tureckých lázních nebo na hřbitovech.

„Trvalo nám několik dní, než jsme našli ten nejběžnější druh, s kouřovým, nepravidelným vzorem, který se už nezpracovává, ale stále jej ještě lze vídat ve stoletých istanbulských domech,“ popisují architekti svůj úkol.

Druhou výjimkou vůči čistě bílým stěnám jsou panely s černobílými fotografiemi v chodbě.

Druhou výjimkou vůči čistě bílým stěnám jsou panely s černobílými fotografiemi v chodbě.

FOTO: Ali Bekman

Kromě zmíněného typu mramoru pak v interiéru použili ještě obklady v odstínu beige, a to v hlavní koupelně, a také břidlici, jíž je obložena koupelna pro hosty.

FOTO: Ali Bekman

FOTO: Ali Bekman

Další velkou kapitolou, na niž se architekti zaměřili, byly dveře. Také ty předchozí majitelé modernizovali, a tak bylo opět potřeba nové dveře odstranit, najít staré dřevěné zárubně a ty vsadit do dveřních otvorů. Křídla ovšem již nepoužili. Ze vstupní haly je tak hezky vidět po celém bytě, ale přitom jsou jednotlivé místnosti od sebe přirozeně odděleny.

Hlavní koupelna je obložena mramorem v odstínu beige.

Hlavní koupelna je obložena mramorem v odstínu beige.

FOTO: Ali Bekman

Koupelna pro hosty je obložena břidlicí.

Koupelna pro hosty je obložena břidlicí.

FOTO: Ali Bekman

Dispozice bytu

Dispozice bytu

Foto: Ofist