Elegantní stoleté stavení se stalo láskou na celý život

V roce 2003 Veronika dům získala od své babičky, které byl navrácen v rámci restitucí. Tehdy se samotné třiadvacetileté dívce po neuvěřitelných peripetiích podařilo vydobýt z banky úvěr a s šikovnými řemeslníky krok za krokem realizovat svůj sen.

Toužila po klidném a útulném místě v dosahu přírody, kde by byl dostatek prostoru pro příjemná setkávání v kruhu rodiny a přátel.

Neobyčejný dům s hodinami stojí na nepříliš velkém pozemku se zahradou, má samostatný sklep a původní chlév, který se postupnými zásahy proměnil v dílnu a v místnost připomínající klubovnu. Tady je možné posedět s přáteli ve chvílích, když mraky kropí zemi.

„Měli jsme velké štěstí, že se v domě zachovala původní okna a dveře. Repasovali jsme je a doplnili chybějící kliky. V počátcích mi s návrhy úprav domu hodně pomohla moje máma. Právě ji napadlo z jednoho okna udělat dveře vedoucí přímo na dvůr a vytvořit zde malou terasu s posezením,“ vzpomíná Veronika.

Svižnější tempo úpravy nabraly až s příchodem Oty, za kterého se Veronika provdala. Pracuje jako designér, ale je i řemeslně velmi zdatný, a navíc je i vystudovaný restaurátor.

Společně, s úctou k předkům a smysluplným hodnotám, utvářejí svůj domov, který s nimi dnes už obývají i jejich dvě malé děti.

Z praktických důvodů, i pro větší pohodlí při užívání interiéru, bylo třeba částečně zasáhnout do dispozičního členění domu. Určení některých pokojů se podle aktuální situace měnilo.

Například společný dětský pokoj Kristiána a Luisy získal svoji současnou podobu teprve v minulém roce. Dříve byl využíván jako společenská místnost.

V prvních letech interiérových úprav domu zde vládlo vybavení značky IKEA. Postupně ho však nahrazují úlovky z různých bazarů a podoba interiéru stále nápadněji odráží smýšlení majitelů.

Zabydlely se zde různé předměty z dědictví, dary od přátel, poklady ze starožitnictví i vlastnoruční výroba muže mnoha řemesel Oty. Přestože interiér svým způsobem vyjadřuje úctu k předkům, má mladého ducha.

„Kdykoli mě někde něco zaujme, popadnu to a přivezu sem. Pokud by se to zrovna nehodilo tam, kde jsem zamýšlel, využiju to jinde,“ přiznává Ota.

Staré kousky tu znovu ožívají, slouží svému účelu nebo jsou recyklovány a spolu se současnými předměty opředly dům pozoruhodnou atmosférou.

Starobylému stavení z roku 1904 toho k dokonalosti ještě hodně chybí. Manželé se však odhodlaně a s nadšením posouvají kupředu.

Přestože jsou limitováni financemi, není to zjevné. Kvalitní základ je korunován bezbřehou kreativitou.

Je vidět, že se skvěle doplňují a přeměnu staré účtárny v útulné bydlení si užívají.

Musejí se ale ještě utkat s nákladnou opravou chátrající střechy a také plánují zobytnit půdu. V obývacím pokoji se chystají zbudovat vysněný krb, který by pomohl také s vytápěním domu.

Veronika s Otou jsou zde šťastní, své bydlení by rozhodně za jiné neměnili. Pevně věří, že si tento dům stejně jako oni zamilují i jejich děti a budou se sem vždy rády vracet.

Lenka Saulichová, www.modernibyt.cz