Článek
V neblahých letech socialistické éry byli do domu nastěhováni nájemníci a rodina, jíž dům patřil, se tísnila v jednom z jeho bytů. Po revoluci si členové rodiny kupovali dům prakticky podruhé, protože bylo třeba uživatele bytů vyplatit.
Dnes tu opět žije svorně celá rodina. Jana Horníka k místu váže silné citové pouto, proto se rozhodl zůstat zde, ale osamostatnit se.
Do kuchyňské sestavy zhotovené z lakované oceli v kombinaci s bukovým dřevem je zasazen keramický dřez. Klasickou zářivku osvětlující pracovní pult nahradila replika Edisonovy žárovky, kterou si majitel nechal poslat až z Číny.
Po dokončení studií vytvořil z bývalého skladu v polosuterénu domu fotoateliér a postupně zde budoval také své soukromé zázemí. Vznikl atraktivní a velmi osobitý mezonetový byt o výměře asi osmdesát metrů čtverečních.
Při rekonstrukci se majitel snažil prostor citlivě očistit od všech nahromaděných nánosů a maximálně zachovat vše původní.
Obnažené cihly působí jako estetický prvek, zároveň umožňují zdem suterénní místnosti čelit vlhkosti. Červený šifonér byl prvním kusem, který si majitel sám vyrobil. Kromě pohovky Klippan slouží k usednutí repasovaná křesla Jindřicha Halabaly z 50. let.
Z důvodu estetického, ale i praktického částečně obnažil cihlové stěny, aby lépe čelily vlhkosti.
Příběh Jana Horníka tak trochu připomíná přísloví: Nouze naučila Dalibora housti. Nejen proto, že zobytnil technické užitkové místnosti suterénu domu, ale také proto, že si nábytek, který se mu líbil a nemohl si ho s ohledem na cenu dovolit, vyrobil sám. A naučil se to skvěle! Postupně si hodlá svůj domov vybavit výhradně nábytkem vlastní výroby.
Našel zde uplatnění starý arbor (skříň na výkresy), který majitel opatřil horní dřevěnou deskou a novými úchytkami.
Kovářova kobyla nechodí bosa
O uspořádání interiéru měl Jan vcelku jasnou představu už od počátku rekonstrukce, ovšem s jeho vybavením to bylo složitější. Zpočátku tady žil obklopen běžným a cenově dostupným nábytkem značky Ikea, ale necítil se dobře.
Televizor není postaven na televizním stolku, ale je šikovně zavěšen na zábradlí schodiště. Neubírá tak cenný prostor a místnost působí vzdušněji. Velký perský koberec je po dědečkovi, který si ho přivezl ze Zakarpatské Ukrajiny.
Později ovlivněn stylem interiérů a nábytkem, který zhlédl na svých cestách, se stále více přikláněl k zařizovacím předmětům typickým pro jihovýchodní Asii.
Koupelnu vybavenou sanitární keramikou Laufen ještě čekají dílčí úpravy.
Vybrat si z nabídky antiku nebylo těžké, ovšem cenově se nábytek pohyboval mimo Janovy možnosti. Dlouho chodil obdivovat jeden šifonér, který si zamiloval a detailně zkoumal, až se nakonec rozhodl vyrobit si ho sám.
Jedna místnost v interiéru zatím patří fotoateliéru. Je však využívaná jen okrajově a výhledově může sloužit jako dětský pokoj.
Dílo se mu podařilo a v důsledku odstartovalo jeho zakázkovou výrobu nábytku. Pokračoval stolkem, ten se mu ale k šifonéru nehodil, proto ho prostřednictvím Fleru prodal. A to se opakovalo ještě jednou. Zjistil, že je o jeho zboží zájem, a začal ho vyrábět na zakázku.
Původní stav
Původní stav
Postupně si i sobě domů zhotovil další komody, stoly, lůžko, věšák a svítidla. Jeho interiér dnes zdobí mnoho předmětů vydražených na Aukru, ale i staré rodinné dědictví a drobnosti přivezené z cest, například Buddhové – jeden z Kambodže a druhý z Bangkoku.
Etno nábytek rád kombinuje s industriálními prvky v podobě starých továrních lamp či hodin.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Lenka Saulichová, www.modernibyt.cz