Kromě klidu na práci klienti toužili také po výhledu, který by jim alespoň trochu připomínal jejich rodný kraj v západním Norsku, což byl i pro zkušené architekty dosti náročný požadavek. Ze zahrady je totiž výhled jen na parkoviště a vlakové nádraží.

Celá severní stěna je prosklena.

Celá severní stěna je prosklena.

FOTO: Jonas Adolfsen

Svá přání majitelé domu se zahradou zakončili myšlenkou, že nově budovaný objekt by mohl být i jistou alternativou k chatce někde na venkově, kterou nemají a na kterou by rádi jezdili.

Směrem k jihu se stavba zužuje a zvyšuje.

Směrem k jihu se stavba zužuje a zvyšuje.

FOTO: Jonas Adolfsen

Architekti tedy umístili stavbu na okraj na sever směřujícího srázu porostlého hustými křovisky a plevelem. Aby byl z domku co největší výhled, ponechali právě tuto severní stranu maximálně prosklenou. Spisovatelům tak nabídli jediný zajímavý výhled, který se nabízel - na divočinu s nádražím v pozadí.

Aby světlu přicházejícímu ze severní strany nestála v cestě žádná překážka, je pracovní stůl vyroben celý z čirého skla.

Aby světlu přicházejícímu ze severní strany nestála v cestě žádná překážka, je pracovní stůl vyroben celý z čirého skla.

FOTO: Jonas Adolfsen

Aby do interiéru proudilo co nejvíce denního světla a lidé uvnitř měli co největší výhled alespoň trochu zajímavým směrem (přes křoviska k nádraží), ponechali architekti prakticky celou severní stranu prosklenou. Z čirého skla je vyroben i pracovní stůl, takže světlu přicházejícímu zvenčí nestojí v cestě žádná překážka.

Stavba se zvyšuje směrem k jihu, aby z jejích oken bylo vidět přes křoviska rostoucí u sousedů na zahradě. Na jižní straně se budova zároveň záměrně zužuje, aby lidé pracující uvnitř nebyli nijak rušeni vlivy ze zahrady a okolních domů.

Zrovna tak se zúžením snižuje množství světla, které by z této strany pronikalo příliš zprudka do interiéru a komplikovalo psaní a čtení.

K odpočívadlu v mezaninu vede schodiště sloužící zároveň jako knihovnička.

K odpočívadlu v mezaninu vede schodiště sloužící zároveň jako knihovnička.

FOTO: Jonas Adolfsen

Teprve v průběhu realizace přišli klienti s přáním, aby původně zamýšlená pracovna/studovna sloužila částečně i jako chatka. Tedy, aby v ní bylo i místo pro relaxaci a čtecí koutek.

Architekti tedy na jižní straně, nad vchod, „povystrčili“ část prostoru, který nazvali mezaninem. Ten vystlali ovčími kůžemi a slouží jako příjemné místo k odpočinku i ke spaní. Vystupuje se k němu po schodišti s balustrádou z tlustého provazu, které slouží zároveň jako praktická knihovnička.

Interiér je zařízen tak, aby byl útulný, ale zároveň, aby příliš nevyrušoval spisovatele od práce.

Interiér je zařízen tak, aby byl útulný, ale zároveň, aby příliš nevyrušoval spisovatele od práce.

FOTO: Jonas Adolfsen

Naproti schodům je umístěno „čtecí“ křeslo. I to je pokryto ovčí kůží. Je přisunuto k oknu, aby měl čtenář co nejdelší část dne přísun denního světla. Prostor je samozřejmě doplněn i lampičkou.

Pracovna svým majitelům nabízí pro práci a odpočinek celkem 15 m2 plochy.

Pracovna svým majitelům nabízí pro práci a odpočinek celkem 15 m2 plochy.

FOTO: Jonas Adolfsen

Zatímco dřevěné fasády stavby jsou natřeny černou, silně lesklou barvou, která se běžně používá na trupech lodí, stěny v interiéru ponechali architekti natřeny pouze jednou vrstvou tmavohnědé barvy.

To proto, aby skrz ni zůstala zřetelná kresba dřeva. Podlahu pokrývá sisalový koberec.

Odpočinkový prostor na mezaninu je vystlaný ovčími kůžemi.

Odpočinkový prostor na mezaninu je vystlaný ovčími kůžemi.

FOTO: Jonas Adolfsen

Pracovna s celkovou plochou 15 m2 je zařízena tak, aby vzbuzovala pocit příjemné útulnosti, ale zároveň, aby žádný z prvků zbytečně nerušil obyvatele od soustředění na práci.

Průřez domem

Průřez domem

FOTO: JVA