Dům je tvořen dvěma prolínajícími se částmi, z nichž každá má svou vlastní sedlovou střechu. Z dáli proto ateliér vypadá jako dva domky stojící těsně vedle sebe.

Dům částečně visí nad korytem potoka.

Dům částečně visí nad korytem potoka.

FOTO: Johnny Barrington

Diamantový vzor na fasádě je inspirovaný stavbami v jižní Evropě. Na první pohled připomíná tabulku čokolády zabalenou ve staniolu.

Diamantový vzor na fasádě je inspirovaný stavbami v jižní Evropě. Na první pohled připomíná tabulku čokolády zabalenou ve staniolu.

FOTO: Johnny Barrington


Zinkový povrch
Neobvyklý design zinkových obkladů je podle autora, designéra Eddieho Blakea, odvozen od diamantového vzoru na fasádě Palazzo dei Diamanti v italské Ferraře nebo kostela Chiesa del Gesu Nuovo v Neapoli. Provedení je ovšem jakýmsi „severským kontrapunktem“ k jihoevropskému předobrazu. Autor návrhu totiž musel primárně vytvořit povrch, který bude schopen dobře odolávat extrémním podmínkám dané lokality (slaný mořský vítr, zima atd.) a zároveň se okolnímu prostředí co nejlépe přizpůsobí. Zatímco v současné době má dům nepopiratelný kovový vzhled, jeho povrch se bude v průběhu času pozvolna proměňovat a blížit se rázu krajiny, zejména pak žulovým útvarům, které jsou roztroušeny všude po okolí.

FOTO: Johnny Barrington

Jak architekti poznamenávají, dům patří k těm stavbám, jež svá tajemství divákovi odhalují postupně. Teprve, když se člověk dostatečně přiblíží, všimne si například, že nestojí celou svou plochou na zemi, jak to bývá zvykem, ale že je zčásti usazen na staré zídce, která - mimochodem - pamatuje viktoriánskou éru, a která kdysi ohraničovala zadní dvůr nedalekých stájí, kam se vyvážel hnůj.

Dostatek světla je pro výtvarníky zásadní. O jeho přísun se stará trojice velkých střešních oken.

Dostatek světla je pro výtvarníky zásadní. O jeho přísun se stará trojice velkých střešních oken.

FOTO: Johnny Barrington

Designér se snažil vymyslet takové zařízení ateliéru, aby působil čistým a teplým dojmem, a zároveň aby byla jeho údržba snadná.

Designér se snažil vymyslet takové zařízení ateliéru, aby celek působil čistým a teplým dojmem, a zároveň aby byla jeho údržba snadná.

FOTO: Johnny Barrington

Dům ovšem zídku rozhodně svým tvarem nekopíruje a nevyužívá ji jako své základy. Naopak, sedí na ní našikmo, takže svým jedním rohem volně „visí“ nad hned vedle protékajícím potokem.

Tato část je pak na spodní straně prosklena a nabízí obyvatelce zajímavý pohled na proudící vodní tok. Protože je dům zapuštěn mezi zídkami, má výtvarnice prosklenou část jako pracovní plochu.

Interiér domu je organizován s maximální prostotou a účelností.

Interiér domu je organizován s maximální prostotou a účelností.

FOTO: Johnny Barrington

Veškeré zdi, střecha i podlaha jsou obloženy překližkou.

Veškeré zdi, střecha i podlaha jsou obloženy překližkou.

FOTO: Johnny Barrington

Při vstupu do interiéru studia diváka jako první překvapí nečekaně teplý vjem a útulnost. Na rozdíl od exteriéru je totiž celý interiér obložen překližkou.

Ze stejného materiálu je i podlaha. Ačkoli ze stran jsou v domě jen menší okna, je vnitřek ateliéru zaléván světlem, které - jak je pro malířské prostory typické - přichází především shora, trojicí střešních oken.

Část přečnívající nad potok je na spodní straěn prosklená a slouží jako pracovní plocha.

Část přečnívající nad potok je na spodní straně prosklená a slouží jako pracovní plocha.

FOTO: Johnny Barrington

Do ticha se pak ozývají po celý rok zvuky všudypřítomné vody. Ať již je to vzdálené šumění vln Atlantského oceánu, vytrvalé zurčení potoka anebo déšť bubnující na kovovou střechu, malířka má neustále pocit naprosté sounáležitosti s okolním prostředím a přírodou, které jsou jejími oblíbenými náměty.

Plán domu

Plán domu

FOTO: Studio Weave