Venkovní dlažba najde využití u domu, na terase i u bazénu

Především podle vlastností materiálu, typu povrchové úpravy a výšky dlažby. Také rozhoduje design.

Venkovní dlažba má ladit s obklady domu, se schody a terasou. To ale neznamená, že vše musí být ze stejných materiálů a shodných barev.

Dlažba na terasu má být hlavně otěruvzdorná (kvůli přesouvání stolu, židlí, lehátek) a velkoformátová, aby nohy zahradního nábytku nesjížděly do spár. Běžná výška dlažby na venkovní terasovité plochy je 4 cm.

V blízkosti bazénů, kde se často pohybujeme s mokrými chodidly, pokládáme dlažbu s plastickým povrchem upraveným např. vymýváním nebo tryskáním, díky kterému neuklouzneme. Síla dlažby či kamenného koberce s výstupky může být pouhý 1 cm.

Na zatěžované plochy, jakými jsou příjezdová cesta do garáže nebo stání pro auto, vybereme dlažbu minimálně ve výšce 8 cm, aby nedocházelo k praskání, ulamování či jinému poškození. Pro dlážděné plochy extrémně zatěžované je vhodná betonová dlažba ve výšce 10 cm, protože vyniká pevností a nízkou obrusností.

Chceme-li, aby povrch venkovní dlažby vzhledově nepřerušovaly spoje, vybíráme velkoformátovou dlažbu (až 60 x 60 cm) nebo kusy s neviditelnými spoji.

K zahradním romantickým zákoutím patří kresba a vzory. Vybrat můžeme dlažbu tvarově různorodou, takže spoje vytvoří nepravidelnou pavučinu. Vzory mohou imitovat obklady v koupelně nebo pokládáme dlažbu ve tvaru parket. Lze kombinovat různé barevné odstíny i velikosti.

Dlažba kladená napříč prostor rozšíří a zkrátí. Tento efekt zvýšíme využitím pásů a obdélníků. Pokládkou v pásech vedoucích podélně prostor opticky prodloužíme.

Pokládku dlažby z přírodních kamenů na rovný povrch zvládne laik, v případě zakoupené dlažby se ale raději svěříme do rukou odborníka.

Jednotlivé materiály a díly totiž pokládá s respektem k roztažnosti materiálu a neprodyšnosti. Vytvoří také správný sklon dlažby nutný pro odvod vody, aby na povrchu nevznikala jezírka, nebo voda nestékala k domu. A také poradí s následnou údržbou materiálu, která prospěje povrchu pokládky.

Tento odolný materiál je vhodný na příjezdové cesty. Díky úpravám moderními technologiemi může mít vzhled dřeva, kamene, keramiky nebo obkladů s patinou. Patří mezi nejlevnější a nejsnáze udržované materiály.

Původní vzhled a povrch betonu ochráníme proti znehodnocení pravidelným vysokotlakým čištěním bez použití chemických čistidel. Poté nanášíme hydrofobizační (vodoodpudivý) nátěr, pronikající do pórů betonu, který minimalizuje sáknutí vody a mastnoty do materiálu, čímž zvýší jeho odolnost.

Je poměrně křehká, proto již při nákupu dlaždic kupujeme do zásoby. Glazovaný povrch keramiky zvyšuje její odolnost i mrazuvzdornost, odolnější jsou dlaždice slinuté a s bílým střepem.

Dlažba s červeným střepem je porézní, vsáknutá voda způsobuje popraskání mrazem. Keramiku můžeme čistit podobně jako beton, prostředky doporučenými výrobcem.

Vynikne zejména u venkovských staveb a chalup. Na přírodní kamenné povrchy nepoužíváme přípravky s kyselinou, vsadíme na impregnační nátěry proti pronikání vody.

Populární jsou dnes bezespárové tzv. kamenné koberce, tvořené směsí přírodních kamínků (říční kameny nebo drcený mramor) a speciálního pojiva, např. pryskyřice. Čistíme je pouze vodou.

Otěruvzdornost má označení PEI v pěti kategoriích od PEI 1 do PEI 5. Čím vyšší stupeň, tím vyšší odolnost.

Protiskluznost, zejména dlažby u bazénů, se pro chůzi naboso člení do skupin A, B a C. Skupina A jsou dlaždice s úhlem skluzu ≥ 12° pro bazény s hloubkou max. 80 cm. Dlažbou skupiny C lze obložit schody vedoucí do vody - úhel skluzu ≥ 24°. Pro chůzi v obuvi jsou vhodné skupiny R9 a R10.

Mrazuvzdornost souvisí s nasákavostí, obvykle by měla být E ≤ 0,5 %. Mrazuvzdorný výrobek bývá označen sněhovou vločkou.

Může se vám hodit na službě Firmy.cz: