Článek
Alois Scholz byl slavným hornickým a hutním specialistou a ředitelem železáren olomouckého arcibiskupství. Působil i jako generální ředitel štěpánovských a sobotínských železáren rodiny Kleinů, vrchní vedoucí Rothschildových vítkovických hutí i dozorčí a poradce v řadě železáren na Moravě, v Čechách a v Uhrách. Byl i spoluvlastníkem a zřizovatelem grafitových dolů, přádelen atd.
Tento vlivný člověk se někdy na počátku sedmdesátých let devatenáctého století rozhodl vytvořit pro svou rodinu příležitostnou reprezentativní rezidenci v Šumperku.
Reprezentativní rezidence má fasádu ve stylu francouzské renesance.
Za tím účelem koupil někdejší Terschův panský statek z roku 1815 uprostřed nově budované čtvrti. Rozlehlý komplex tvořila čtyři křídla uzavírající obdélníkový dvůr. Severní z nich, obrácené k třídě vedoucí od městského jádra k nádraží, se začalo na jaře 1875 přestavovat pro Scholzovy potřeby.
Vídeňský architekt zkritizoval tehdejší dosavadní stavbu
Krátce po zahájení ale investor požádal o konzultaci vídeňského architekta Moritze Hinträgera. Není vyloučeno, že mu to poradila jeho manželka, dcera textilního magnáta Ignaze Seidla, pro kterého Hinträger navrhoval městský palác vypínající se nad hradbami vedle farního kostela.
Architekt dosavadní stavební práce kritizoval a doporučoval vybudovat vilu samostatně stojící před hospodářským areálem, ale vzhledem k pokročilému stupni díla byl nucen kapitulovat a „zachránit, co se ještě dalo“.
Chloubou interiéru je bohatě dekorovaný strop.
Největší a nejhonosnější místnosti byly v prvním poschodí v postranních výstupcích. Šlo o jídelnu a salon, vzájemně propojené prosklenou lodžií a vyzdobené kvalitními nástropními malbami.
Moritz Hinträger projektoval sám nebo ve spolupráci s jinými architekty obytné i veřejné budovy převážně pro menší města v Rakousku, Čechách a na Moravě zpravidla v plastické, italsky a francouzsky orientované neorenesanci.
Z dalších vil realizovaných na našem území jsou známé Pietteho v Horním (popř. Dolním) Maršově u Trutnova, Viereckova ve Vikýřovicích u Šumperka (s Heinrichem Clausem) nebo Sponerova ve Svitavách.
Stavba je rozlehlým komplexem s řadou prostor v interiéru.
Když Alois Scholz zemřel, přešel dům do vlastnictví další známé šumperské rodiny Chiari. Tehdy získal na počest jedné z držitelek dodnes užívané označení Pavlínin dvůr.
V roce 1945 připadl městu a po období nevhodného využívání se sem nastěhovalo muzeum, které budovu průběžně adaptuje. Celý areál dvora je chráněnou kulturní památkou.
