Článek
Rodina získala mlýn v Pošumaví po rodičích a díky jedinečné poloze a idylické krajině jihozápadních Čech se do něj hned zamilovala.
Proměna ošklivého káčátka v krásnou labuť však stála neuvěřitelné množství dřiny, času, peněz i energie.
„Chtěli jsme maximálně zachovat původní ráz, ale také si neodepírat žádné pohodlí. Na rekonstrukci na klíč jsme neměli finance, takže nezbylo než ji provádět postupně po etapách a zapojit se i vlastníma rukama. Práce trvaly velmi dlouho, protože jsme vždy hledali dobrou kvalitu za optimální cenu – dobré, ale ne příliš drahé řemeslníky i materiál.
Stavbu jsme sami řídili a organizovali, některé stavební prvky i vybavení jsme sháněli ve slevách, po bazarech, na aukcích apod.,“ říká křehká blondýnka, která osobně nejen celou rekonstrukci navrhla a promyslela do každého detailu, ale také otloukala omítky, vyvážela stovky koleček s odpadem, natírala, brousila a prováděla všemožné další řemeslné práce.
„Jen úklid a bourání toho, co se už nedalo zachránit, trvalo dva roky. Pak teprve začalo budování a v podstatě dodnes neskončilo, protože práce na domě a kolem domu vlastně nekončí nikdy. Ještě zbývají úpravy zahrady a náhonu a chceme instalovat rekonstruované mlýnské kolo na místo, kde původně bylo.“
Stáří stavby není jasné, první zmínka pochází z roku 1757, kdy byl původně panský mlýn prodán novému majiteli a pak vystřídal desítky dalších. Mouka se tu mlela ještě v 50. letech 20. století, pak už jej socialistická éra odsoudila k postupné devastaci.
Stavba na půdorysu písmene L má dvě podlaží a mohutné podkroví. Kromě mlýnice tu bývala jen kuchyň a tři světnice. Stodola na jižní straně musela být vzhledem ke špatnému statickému stavu zbourána.
Hlavní přístup do mlýna vedl z hráze přímo do mlýnice v prvním patře a zůstal zachován dodnes. Na novém kamenném dláždění před domem se dá i zaparkovat.
Z předsíně lemované dámskou a pánskou šatnou se vchází do rozlehlé společné obývací místnosti, kde je dost místa na velké sezení, zákoutí na hraní karet, knihovnu, pracovní stůl a v budoucnu tu přibude ještě domácí bar a krb.
Obývací pokoj je propojen s malou halou, odkud vede přístup k hlavnímu schodišti a do pokojů pro hosty (zelené a modré apartmá slouží hlavně pro návštěvy dědečků a babiček).
Podkroví je mohutným hlavním vazným trámem rozděleno na dětskou část a část rodičů. Každá dcera má vlastní pokojík s koupelnou, volný prostor u schodiště se hodí na hraní a je tu i malá pohovka pro relaxaci.
„Manželovo nejoblíbenější místo v domě je ložnice,“ říká Jitka Kolaříková.
Velká rohová místnost má okna na tři strany, takže společná rána i večery jsou pozlaceny slunečními paprsky. Kromě manželské postele sem designérka přímo umístila i koupelnu. Masážní vana pod staletými trámy, koupel s výhledem na hladinu rybníka – kdo by se hlavě rodiny divil? Vedle ložnice se nachází pracovna Jitky Kolaříkové a samostatná „pánská“ koupelna.
Přízemí je zčásti zapuštěno do hráze, kterou tvoří mohutný travnatý val. Malá hala u schodiště má přímý výstup na zahradu, pod schody je sedací zákoutí v příjemném přítmí, zvané „červený salónek“.
„Tady z celé rodiny nejradši sedávám já, krásně se tu povídá s návštěvami u skleničky vína,“ pokračuje hostitelka. Ve velké rohové jídelně je provoz hlavně o víkendech. Kdysi nejstudenější a nejvlhčí část domu, kde se dříve pekl chleba, dnes zaujímá protáhlá, útulně zařízená kuchyň s malým jídelním stolem.
Součástí přízemí je také koupelna a technické zázemí – kotelna, sklad atd. „Několik let tu byl kotel na dřevo, ale připravovat dřevo na topení dá dost práce, a tak jsme přešli na vzduchové tepelné čerpadlo a funguje to skvěle.“
Důsledná rekonstrukce „až na dřeň“ dává záruku, že dům bude dobře sloužit i další generaci. Velké zaujetí, nepředstavitelné množství práce a silný citový vztah jsou v domě znát na každém kroku – teplo domova tu rozhodně není žádné klišé. Vyzařuje z něj úplně jiný duch než z některých luxusních staveb na klíč, které svědčí více o postavení a ambicích majitelů než o hodnotách, které představuje domov.
Otázka pro designérku
Interiér domu je navržen v sytých, většinou zemitých odstínech. Jsou to vaše oblíbené barvy (váš styl), nebo jste je zvolila s ohledem na charakter stavby?
V sytých barvách jsou především místnosti, kde jsem chtěla dosáhnout toho, aby prostor působil teple, tlumeně, přívětivě, uklidňoval a vytvářel pohodu. Ale muselo mi to dovolit využití místností, velikost prostoru a také orientace na světovou stranu. Zemité přírodní barvy jsou návratem k přírodě a mlýn se pro tyto barvy úplně nabízel.
Autorka Jitka Kolaříková (1975) |
---|
Vystudovala gymnázium ve Zlíně, Bled School of Management ve Slovinsku a Design Školu v Praze. Pracovala jako vrcholová manažerka v potravinářství, v posledních letech se věnuje navrhování a realizaci interiérů. |
Napište nám |
Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili? Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz. |
www.mujdum.cz
Technické údaje
Zastavěná plocha: 233 m2
Užitná plocha: cca 600 m2
Devadesát centimetrů silné smíšené zdivo z cihel a kamene bylo třeba sanovat, po odstranění zničených starých omítek se Jitka Kolaříková rozhodla nechat jej v pohledu.
Zubu času podlehla část krovu, některé staré dřevěné stropy musely být strženy a nahrazeny novými, nová je část střechy, vnitřní omítky, okna, dveře, podlahy, rozvody…
Samozřejmě bylo nutné provést izolaci zdiva proti zemní vlhkosti – provést nové betonové základy a odizolovat je nopovou fólií s drenážní a ventilační funkcí a drenážní vrstvou štěrku. Zásahy do nosných konstrukcí proběhly pod dohledem statika.
Masivní obvodové zdivo spolu s dřevěnými okny s izol. dvojskly poskytují dobrou tepelnou izolaci objektu. Nová střešní krytina je z kanadského šindele, stav krovu neumožňoval použít břidlici. V budoucnu manželé plánují nahradit ji dřevěným šindelem.