Svou podstatou je projekt renovací a rozšířením již stávajícího domu v Alphingtonu, obci na předměstí Melbourne.

Původní stavba byla rekonstruovaná a její interiér tvoří dvě ložnice dětí, koupelna a společné prostory. V nově přistavěných částech lze najít pracovnu, ložnici rodičů, druhou koupelnu, kuchyň a jídelnu.

Nejvyšší úzký dům, který se poněkud tyčí nad všemi ostatními jako věž, dal projektu název.

Nejvyšší úzký dům, který se tyčí nad všemi ostatními jako věž, dal projektu název.

FOTO: Peter Bennetts

Vymezujícími prvky pro nově vzniklou minivesničku byla dvojice ulic. Ta první je ještě předválečná, lemovaná listnatými stromy, druhá, která vede za zadními dvorky všech domů, má charakter klasické venkovské cesty.

V okolí, až na výjimku několika málo moderních budov, stojí samé staré cihlové a šindeli obložené domky. Bylo jasné, že do takového prostředí by bylo prostě hříchem implantovat jakoukoli modernu.

Naopak, nápad několika drobnějších jakoby roztroušených budov podobně laděného vzhledu se ukázal jako ten správný.

Místo rozšiřování původního domku přístavbou zvolili architekti netradiční způsob a přistavěli k němu miniaturní vesničku tvořenou několika dalšími stavbami.

Místo rozšiřování původního domku přístavbou zvolili architekti netradiční způsob a přistavěli k němu miniaturní vesničku tvořenou několika dalšími stavbami.

FOTO: Peter Bennetts

Jednou ze zajímavostí místa je, že v ulici poněkud záhadně chybí číslo popisné 5. Je v ní dům č. 3, následuje dům č. 7, ale pětka nikde. Tím, že architekti vklínili vedle původního domu ještě jeden úzký domek, opticky vyplnili mezeru po chybějícím domě.

Jednou ze zajímavostí místa je, že v ulici poněkud záhadně chybí číslo popisné 5. Je v ní dům č. 3, následuje dům č. 7, ale pětka nikde. Tím, že architekti vklínili vedle původního domu ještě jeden úzký domek, opticky vyplnili mezeru po chybějícím domě.

FOTO: Peter Bennetts

Jedním z důvodů, proč se architekti s klienty rozhodli pro rozdělení domu do několika staveb se společným nádvořím, bylo společné přesvědčení, že domy, které se příliš rozšiřují a zvětšují oproti původní podobě, proměňují se pak už jen v nepěkně velká monstra.

A že přístavby přesahující svým objemem původní stavbu mnohdy vypadají spíše jako cizí, nezdravý nádor na těle původní stavby. Proto má projekt podobu vesničky, byť funkčně jde o jeden jediný propojený domov.

Velký podíl v domcích zabírají knihovny.

Velký podíl v domcích zabírají knihovny.

FOTO: Peter Bennetts

Studovna dětí

Studovna je obložená dřevem.

FOTO: Peter Bennetts

Majitelé domu, vědomi si vytrácejícího se pocitu sounáležitosti mezi lidmi bydlícími v bezprostředním sousedství, se rozhodli přispět k návratu dobrých mezilidských vztahů do svého bydliště.

Činí tak prostřednictvím své zahrady, jejíž část nabídli jako zkratku mezi oběma zmiňovanými ulicemi. Okolí cestičky je osázené zeleninovými záhonky, z nichž si kdokoli může nabídnout, anebo třeba i přiložit ruku k dílu při jejím okopávání.

V jednom z nově přistavěných objektů je kuchyň s jídelnou.

V jednom z nově přistavěných objektů je kuchyň s jídelnou.

FOTO: Peter Bennetts

Pelíšek nad kuchyní - ideální čihadlo pro každého, kdo se zajímá o to, za jak dlouho bude jídlo hotové.

Pelíšek nad kuchyní - ideální číhadlo pro každého, kdo se zajímá o to, za jak dlouho bude jídlo hotové.

FOTO: Peter Bennetts

Nejvyšší dům, podle nějž je projekt pojmenován, slouží jako veliká knihovna, kde je jedna za stěn celá pokrytá policemi. Volný prostor ve výšinách vyplňuje velká síť určená primárně chlapcům k odpočinku, četbě a třeba i ke studiu.

V domě samozřejmě nechybějí i pracovní stolky dětí, které jsou umístěny běžným způsobem, u země, tj. u paty knihovny.

Motiv vesničky se objevuje i na boční straně pracovního pultu v kuchyni.

Motiv vesničky se objevuje i na boční straně pracovního pultu v kuchyni.

FOTO: Peter Bennetts

Interiéry jednotlivých staveb na sebe plynule navazují.

Interiéry jednotlivých staveb na sebe plynule navazují.

FOTO: Peter Bennetts

Vlastní původní dům je zařízen několika skrytými posuvnými přepážkami, které je možné kdykoli použít a rozdělit tak jeho velké pokoje na menší. Tím se zvyšuje variabilita využití domu a zároveň si rodina může vytvořit i soukromá zákoutí ve chvílích, kdy její členové přece jenom zatouží po klidu a samotě.

Jedna ze stěn vysokého domu je celá zakrytý poličkami na knihy. Ve vyvýšené úrovni je upevněná síť určená k relaxaci dětí.

Jedna ze stěn vysokého domu je celá zakrytá poličkami na knihy. Ve vyvýšené úrovni je upevněna síť určená k relaxaci dětí.

FOTO: Peter Bennetts

Neobvyklý způsob rozšíření původního domu v podobě stylové zástavby menšími objekty přinesl i ekonomický efekt. Nově vytvořené části obydlí kopírují jižní stranu pozemku, aby mohly přijímat co nejvíce slunečního světla a tepla.

Majitelé tak ušetří za energie. Na druhé straně architekti mysleli i na účinné stínění před přílišným sluníčkem, takže rodina na druhé straně nepotřebuje ani klimatizaci.

Poličky jsou pochozí, aby se děti dostaly až nahoru na síť.

Poličky jsou pochozí, aby se děti dostaly až nahoru na síť.

FOTO: Peter Bennetts

Pracovní stůl kluků je ve vysokém domě na úrovni přízemí.

Pracovní stůl kluků je ve vysokém domě na úrovni přízemí.

FOTO: Peter Bennetts

Architekti všechny stavby, včetně původního domu, důkladně zateplili. Vzhled původního objektu takřka zachovali, novým stavbám vymysleli fasády zčásti pokryté šindelem, zatímco jejich střechy a zbytek fasád zakrývá bíle natřený falcovaný plech.

Celková plocha podlah nového bydlení činí v součtu 225 m2, což je jen o něco méně než polovina rozlehlého pozemku s výměrou 500 m2.

Napište nám
Postavili jste dům nebo rekonstruovali byt a rádi byste se pochlubili?
Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.