Hlavní obsah

Rodinný dům v srdci skalnaté krajiny odolává požárům i místní zvěři

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

31. 10. 2014, 6:04

Zajímavým a přitom nenápadným způsobem se podařilo architektům ze studia Wolff Architects začlenit rodinný dům do skalnaté krajiny na úpatí jihoafrického pohoří Cederberg Mountains. Stavba, kterou nazvali Dům v horách, musí umět odolat pravidelným požárům okolních křovin i nájezdům paviánů.

Poněkud bytelný vzhled stavby je v daném prostředí nutností hned z několika důvodů.

Článek

Dům stojí v krajině s velmi rozmanitou květenou, jíž je celá oblast pověstná. Architekti se proto snažili umístit stavbu na co nejvíce holou plochu, aby rostlinstvo zůstalo pokud možno nedotčeno.

Důležité bylo zároveň uschovat objekt za skalní výběžek tak, aby byl chráněn ze západní strany. Právě odtud totiž téměř nepřetržitě vane vítr, který bývá někdy nepříjemně ostrý.

Dům má tři hlavní části, v nichž jsou umístěny ložnice, koupelny a kuchyň.

Zajímavé je rozčlenění objektu do několika téměř samostatných celků. Architekti se primárně snažili dům zasadit do okolního prostředí a právě takto roztříštěná dispozice podle nich nejlépe imituje krajinu se spoustou skalních výběžků.

Hladkému zakomponování domu do krajiny se snažili napomoci i volbou stavebních materiálů, v tomto případě pohledovými betonovými cihlami na všech fasádách, jejichž barva se blíží šedi okolních skal.

Architekti věnovali při při volbě stavebních materiálů pozornost i jejich barvě. Vybrali jen takové, které domu pomohou splynout s okolní krajinou.

Rozdělením stavby do několika budov sledují architekti i jedno z přání klienta. Ten chtěl dům, který by mu umožnil trávit maximum času venku, pod širým nebem.

V jednotlivých „pevných“ částech jsou proto uloženy pouze ložnice s koupelnami a kuchyň. Dvůr, který bloky domu mezi sebou svírají, slouží jako obývací pokoj a jídelna.

Dům působí při pohledu z dálky velice nenápadně.

Příbytek může z některých úhlů pohledu působit nečekaně masivním dojmem, což je ale oprávněné. Jak architekt Heinrich Wolff vysvětluje, dům stojí v oblasti, kde bývají chladné zimy a velmi horká léta.

Proto je také na severní straně dlouhý přesah střechy a tamní zdi mají dvojitou tloušťku. Obojí slouží jako ochrana před prudkým slunečním žárem.

V jedné z pevných částí domu je ukryta kuchyň.

Samotné betonové cihly pak architekti volili i nejen kvůli možnosti jejich barevného sladění s okolním skalistým terénem, ale i z praktických důvodů - budou schopny vzdorovat okolním požárům křovisek.

Obecně bytelný design si pak vyžádala i pravděpodobnost občasných návštěv tlup paviánů, kteří jsou schopni v honbě za dobrým soustem odnést a zničit vše, co není dostatečně odolné a nejlépe k něčemu přibité.

Velmi dlouhý přesah střechy na severní straně chrání obyvatele před prudkým sluncem.

Už na první pohled je zřejmé, že dům stojí na místě, kde se rozhodně nelze spoléhat na městské inženýrské sítě. Elektřinu si proto musí získávat sám pomocí solárních kolektorů a sám si ji uchovávat v akumulátorech. Vodu čerpají obyvatelé domu z vlastního vrtu.

Interiér domu působí příjemným vstřícným dojmem. Omítnuté, bíle natřené zdi a leštěná dlažba pokládaná bez použití betonu vyvažují stropy ze dřeva afrických borovic, které všem místnostem dominují svou tmavě žlutou barvou.