Úzký řadový dům získal rekonstrukcí vzdušnost

Domek je součástí kolonie řadových domů postavených v poválečném období jako sociální bydlení pro dělníky. Domy byly stavěny jednoduše, účelně a nejspíš i na dobu určitou. Vydržely ale dodnes a pro své umístění v zeleni jsou žádanou lokalitou.

Vstup do domu je z východní strany, nejprve projdeme předzahrádkou.

Dnešní vzdušný prostor jinak úzké stavby vznikl díky otevření západní stěny do zadní zahrady francouzskými okny. Z první místnosti, kuchyně, máme výhled velkým oknem na předzahrádku a zároveň přes francouzská okna do zahrady za domem, prostor tak působí takřka nekonečně. Vedle limitní šířky považoval architekt právě otevření objektu okny do exteriéru pouze na dvou stranách za velkou výzvu.

Zatímco předzahrádka vítá okrasnými dřevinami a květinami, na zahrádce za domem nechybějí terasa, trávník, záhonky a stromy.

Interiér je po delších stranách jasně určen nosnou konstrukcí, která v každém podlaží vymezuje úzký vnitřní prostor. Hlavním úkolem pro architekta bylo dobře umístit prostorově úsporné, avšak pohodlné schodiště, které propojuje jednotlivá podlaží.

Výrazným pohledovým prvkem je nejen schodiště, ale i technická nerezová síťovina nahrazující zábradlí v přízemí. Nástupní část udržuje bezpečnou a zároveň otevřenou.

Fasáda domu je bílá, hlavní slovo má bílá barva i v interiéru. Výrazným materiálem v domku i v exteriérech je šedý beton v podobě surového betonu u schodiště s lavičkou před vstupem, terasy s lavicí a květníků v zahradě. Betonové stěrky jsou použité na vnitřním schodišti, za kuchyňskou linkou, v koupelně a na toaletě pod schodištěm v přízemí.

Prostý bílý interiér si přáli majitelé, protože chtěli vedle moderního zařízení postavit různorodý repasovaný historický nábytek jako rodinnou památku.

V přízemí předsíňka přechází do kuchyňského prostoru. Od přípravné desky má paní domu výhled skrz okno do předzahrádky a na ulici. Po straně se zhruba v půlce délky přízemí nachází vstup na schodiště, v přízemí ale ještě můžeme pokračovat do obývací místnosti a zahrady.

Propojení prostor je naprosto otevřené bez dveří, takže zahrada, která po celý rok mění svůj vzhled a barvy, je tak estetickou součástí interiéru.

Pod schodištěm v přízemí jsou ještě zádveří a toaleta. Těžko si dnes představit, že původně byl obytný prostor přízemí rozdělen na kuchyň, koupelnu a obývací pokoj a nahoru vedlo strmé schodiště.

Než vystoupáme do patra, nepřehlédneme z rubu schodiště s betonem ladící porcelánovou 3D tapetu s letadlem od designéra Daniela Piršče.

Patro je klidovou, již uzavřenější částí domu. Mezi dveřmi oddělenou ložnicí a dětským pokojem je průchod a koupelna s toaletou. Okna směřují do parku na straně od ulice, z druhé strany do zahrady.

V chodbě je po celé její délce vestavěná šatní skříň se zrcadlovými dveřmi.

Podkroví zútulňují šikminy střechy. Otevřený prostor i niky jsou beze zbytku využity vestavnými kusy nábytku pro skladování, odpočinek a práci. Podkroví zatím slouží jako pracovna, herna dětí nebo zázemí pro hosty.

Do budoucna ho lze drobnými úpravami, které nevyžadují zásadní stavební zásah, zařídit jako samostatný pokoj pro jedno z dětí, nebo pohodlnou ložnici rodičů s pracovním koutem a samostatným hygienickým zázemím.