De Beauvoir je rodinný čtyřpokojový řadový dům z roku 1840, který bylo třeba nejprve velmi citlivě rekonstruovat, a poté mohl být rozšířen směrem do zadní zahrady.

Přístavba až skulpturálního tvaru zaujme svou otevřeností, která může v divákovi evokovat pocit rozevřené náruče objímající zmiňovanou zahradu. V každém případě má tato otevřenost praktický účel – umožňuje průchod přirozeného denního světla k existujícím oknům původní stavby.

Interiér je od exteriéru oddělen skládanými prosklenými dveřmi.

Interiér je od exteriéru oddělen skládanými prosklenými dveřmi.

FOTO: Craig Sheppard

Vnější část přístavby funguje jako letní kuchyň.

Vnější část přístavby funguje jako letní kuchyň.

FOTO: Craig Sheppard

Vzhled přístavby vychází – dle tvůrců – z architektonického jazyka daného místa – zahrady, cihlových zdí a také okolních budov. Její podstatou je série povrchů a prostorů, které se naklánějí, zanořují, vznášejí a vlní směrem od domu až téměř do středu zahrady.

Zelená střecha z travin, tlustic a volně rostoucích rostlin zakrývá jídelnu a další prostory, které nově přibyly k domu, a které od venkovního prostředí nyní nově oddělují skládané prosklené dveře. Do zastřešeného interiéru pronikají paprsky denního světla skrz světlík ve stropě.

V přistavěné části domu je zařízena kuchyň s jídelnou.

V přistavěné části domu je zařízena kuchyň s jídelnou.

FOTO: Craig Sheppard

Pracovní plocha kuchyně se sporákem je zároveň deskou barového pultu na druhé straně.

Pracovní plocha kuchyně se sporákem je zároveň deskou barového pultu na druhé straně.

FOTO: Craig Sheppard

Nově přistavované zvlněné zdi jsou obložené kvalitním dubem. Dřevo, jako téměř vždy, přináší nejen příjemný vizuální zážitek, ale navozuje zároveň i pocit tepla, čímž tvoří logický kontrapunkt k poněkud chladněji působícím cihlovým zdem. Na podlahy architekti využili vápenec a restaurované palubky z borovice.

Část zdí původního domu se po přístavbě ocitly v jejím interiéru. Architekti je nechali v originální podobě. Pokoj za oknem má i nadále dostatek světla díky světlíku ve střeše přístavby.

Části zdí původního domu se po přístavbě ocitly v interiéru. Architekti je nechali v originální podobě. Pokoj za oknem má i nadále dostatek světla díky světlíku ve střeše přístavby.

FOTO: Craig Sheppard

Kostra přístavby je vytvořena z prefabrikovaných ocelových dílů, které byly na místo dovezeny a teprve tam sešroubovány k sobě na zapuštěné betonové desce. Tato práce zabrala dva dny.

Zaizolovaná a vodotěsná plošina z překližky nese zelenou střechu, a tím, jak se různě naklání, vytváří různě svažitý terén pro zasazené rostlinstvo.

Do přístavby vede přímá cesta už od vchodových dveří domu.

Do přístavby vede přímá cesta už od vchodových dveří domu.

FOTO: Craig Sheppard

Kdo by čekal, že schvalovací proces pro takto atypickou přístavbu historického domu mohl být velmi obtížný, pletl by se. Architekti si naopak pochvalují velmi vstřícný přístup tamních úřadů a jejich pochopení pro moderní design.

Při návrzích bylo samozřejmě třeba dodržet obecně platné požadavky týkající se výšky a zanoření stavby, a tak jediná další podmínka, jíž se architekti měli za úkol přizpůsobit, byla volba materiálů pro exteriér – cihly, sklo a dub.