Článek
Už zajištění dostatečně velké stavební parcely nebylo nijak snadné. Nakonec se však v hustě zastavěné zóně našla úzká skulina mezi dvěma domy, která měla ne právě velkorysých 51,31 metrů čtverečních.
Vlastní zastavěná plocha je ještě menší - pouhopouhých 39,19 čtverečních metrů. Celkovou obytnou plochu 122,3 m² nakonec architekti vydupali ze země návrhem domku o velikosti třípodlažní budovy. Do větší výšky nemohli jít kvůli výškovému limitu platnému v dané části města.
Pro dům je charakteristická výrazně otevřená čelní fasáda umožňující obyvatelům neustálý kontakt s životem v ulici. V momentě, kdy zatouží po soukromí a svých koníčcích, mezi něž patří četba a poslech hudby, stáhnou se do zadní části bytu.
Je zřejmé, že architekti v takto malém domě museli velmi pečlivě přemýšlet doslova o každém metru. Interiér proto zařídili v maximální možné skromnosti, možná až strohosti. Základním nábytkem v obývacím pokoji je soustava volně pohyblivých panelů, které fungují jako sedačka či cokoli dalšího, a je zároveň přímým odkazem k tradičním rohožím, které se v japonských domácnostech kladou na zem.
Druhou dominantou hlavní místnosti domu je obýváková stěna, v níž kromě televize a přehrávačů sídlí rodinná audiotéka i knihovna. Většina úložných prostor je umístěna v zadní části domu, ložnice je v loftu nad obývákem.
Tak, jak je tomu u mnoha japonských staveb běžné, i v tomto případě architekti ponechali interiérové zdi i stropy z přiznaného betonu. Podlahy jsou dřevěné i s dlažbou a čistě bílá fasáda je tvořena nátěrem z texturované barvy.