Článek
Proto v kompozici klade její autorka Marcela Zápotocká velký důraz na labský kámen, ale i na vodní plochu a trávník, který spojuje všechny části zahrady a navazuje na terasu, přiléhající k domu a rozšiřující přirozeně obytný prostor.
Majitelé chtěli zajímavou zahradu, kde vynikne hlavně kámen. Proto se vybíraly solitéry labského kamene, z nichž každý má originální kresbu a vkusně se doplňuje s rostlinami.
I když zahrada vznikla před pěti lety, díky kvalitní zemině, dobrým místním klimatickým podmínkám, o něž se stará z velké části všudypřítomný kámen, působí starším dojmem.
Měkká modelace terénu
Práce na zahradě začaly vybagrováním terénu do současné podoby a postavením kamenných zídek s malým jezírkem uprostřed. Při realizaci měla zahradnická firma volnou ruku, a tak se zahrada tvořila za pochodu, spíš citem a očima. Nedělal se žádný projekt, vše vznikalo spontánně.
Zahrada je chráněná proti větru tím, že je pod úrovní silnice, a také tím, že ji od sousedních parcel oddělují ze dvou stran živé ploty.
Nejdřív se dělaly kamenné zídky, které se zavážely zeminou, a teprve pak se začaly sázet rostliny. Na poměrně malé ploše je 63 tun kamene, z toho 15 tun kačírku na zásyp a velké valouny, z nichž každý váží více než 600 kg.
Na stavbu suché zídky se použily andezitové placáky, které jsou jako stvořené pro využití v zahradní architektuře. Práce s andezitem je snadná a dobře se doplňuje s rostlinami.
Dalším požadavkem majitelů byla co nejméně náročná údržba zahrady. To se povedlo, rostliny se stříhají jednou za rok a tráva se v sezóně seká pravidelně každý týden. „Ale tím, že je zahrada maličká, má necelých 150 m2, je hned posekaná,“ uvádí na pravou míru autorka návrhu a realizace.
Pestrá a pozoruhodná výsadba
Na výběru rostlin si dala autorka zahrady záležet. Na jižním okraji Prahy zakládala již několik zahrad a ví přesně, kterým rostlinám se v tomto místě vede. V každém ročním období zahrada přináší nějaké překvapení, ať už to jsou rostliny s okrasnými listy či pestrými plody. Na jaře to jsou keře, v létě růže a nechybějí ani letničky.
Šlapáky z přírodního andezitu představují nepravidelný kámen s většími průměry. V této okrasné zahradě se použily k vybudování chodníků a přírodních cestiček.
Daří se tu spoustě zajímavých keřů a jehličnanů, sázel se mix malých i vzrostlejších rostlin. Napravo od terasy krášlí zahradu malý bylinkovo užitkový záhon, kde rostou kromě borůvek také levandule, tymián, máta, rozmarýna a další rostliny dodávající zahradě středozemní ráz včetně typické vůně.
Ve společnosti kamene si libují zejména skalničky.
Majitelé chtěli velké kameny, takže v zahradě hrají hlavní roli žulové valouny a andezitové placáky. Centrální výsadba se soustřeďuje kolem vody. Kvůli souměrnosti se použily rostliny menšího vzrůstu, z nichž určitě zaujme javor, převislá bříza, stálezelená kalina, různé druhy tavol s červenými a žlutými listy i kulovitá katalpa. Pokračují okrasné trávy a magnolie, aby byla zahrada variabilní a kvetla od jara do zimy.
Zákoutí s bylinkami je mnohostranně užitečné. Nejenže máme od jara do podzimu čerstvé bylinky, ale zároveň i příjemné a voňavé místo.
Skalničky kolem jezírka
Plochu kolem jezírka, vysypanou větším a menším kačírkem, porůstají skalničky jako mateřídoušky, rozchodníky a další. Na jaře je tu spousta cibulovin, a tak se zahrada pořád obměňuje a kvete, je chráněná ze všech stran.
U plotu na levé straně krásně kvetou tavola žlutolistá, kalina s panašovanými listy, zářivě červená weigelie Eva Rathke, která nemá ráda velké stříhání, pak moc nekvete. „Zahradu nechávám růst trochu na volno, ale co nejdřív jí budu muset udělat výchovný řez, protože solitérní kameny zarůstají.“
Podél plotu jsou vysazené okrasné listnaté keře i jehličnany, které v zahradě vytvářejí zajímavou skladbu.
Na vzhledu zahrady se podílejí zakrslý buk před kamenem a keře, jako jsou kalina vonná, vzácný javor červený, červené dřišťály či hortenzie křovitá. „To je trend poslední doby, není náročná na údržbu, kvete pravidelně a hlavně nevymrzá,“ zdůrazňuje autorka zahrady Marcela Zápotocká.
Co je tavola?
Vděčný keřík (Physocarcup opulifolius), kterému se na zahradách dobře vede, kvete především v létě a pěstuje se pro krásné květy a listy. Je plně mrazuvzdorný. Vyžaduje slunce a výživnou a nepříliš suchou půdu. Dává přednost kyselé půdě, v mělké vápenaté se mu nedaří. Starší rostliny ořezáváme po odkvětu až k zemi. Množí se dřevitými řízky. V této zahradě rostou kultivary s červenými a žlutými květy a listy.