Původní majitel, doktor Luboš Saska z Klatov, měl v úmyslu postavit ve Velharticích sanatorium. Jeho záměr se neuskutečnil a noví majitelé, manželé Rudolfovi, si tento dům z roku 1898 s krásným výhledem do krajiny a na velhartický hrad zvolili za letní sídlo. To sloužilo i pro jejich šest dětí.

Vila sloužila jako letní sídlo.

Vila sloužila jako letní sídlo.

FOTO: autorský tým Slavné vily Plzeňského kraje

Dům rozšířili o verandu se schodištěm do zahrady. V zahradě nechali vysázet stromy, postavit altány a kuželník pro hraní kuželek v exteriéru a nechali vybudovat i vodovod.

Každá rodina měla svůj vlastní pokoj

Každá z šesti rodin dětí J. K. Rudolfa měla ve vile svůj pokoj zařízený podle jejích představ. Místem, kde se všichni setkávali a trávili společně čas, byla zasklená veranda a salon. Sloužily jako společná jídelna, přijímací pokoj i čítárna a herna pro děti. V saloně se tančilo i hrálo divadlo.

Společenský život ve vile oživovaly rodiny stálých letních hostů spřátelené s Rudolfovými. Vila se několikrát stala i sídlem diplomatických a konsulárních zástupců.

Chloubou vily se stala zasklená veranda.

Chloubou vily se stala zasklená veranda.

FOTO: autorský tým Slavné vily Plzeňského kraje

V letech 1924–1925 stavba prošla celkovou opravou, při které byly nově upraveny interiéry a rozšířena zahrada. Byla zrušena ozdobná stavba v zahradě a navezena terasa, ze které se otevřel výhled do okolní krajiny. V zahradě vznikl i tenisový kurt.

Jindřich Karel Rudolf pocházel z Krakova. V Plzni vybudoval továrnu s rozsáhlou výrobou klempířských produktů. Ornamentální a figurální práce z dílen J. K. Rudolfa zdobily nejvýznamnější novostavby ve městě. Firma se stala jedním z největších instalačních závodů v Československu.

Rodina Jindřicha Karla Rudolfa byla hodně početná a potřebovala tak velký životní prostor.

Rodina Jindřicha Karla Rudolfa byla hodně početná a potřebovala tak velký životní prostor.

FOTO: autorský tým Slavné vily Plzeňského kraje

Po znárodnění firmy v roce 1945 byla vila Rudolfových ve Velharticích přidělena místnímu národnímu výboru a na přelomu roku 1960 a 1961 byla definitivně zabavena. Později byla dokončena přístavba sálu s jevištěm a příslušenstvím, a vila se tak stala součástí kulturního domu.

Do patra byly přestěhovány kanceláře, veřejná knihovna, a salon s verandou byl upraven na obřadní síň. Po listopadu roku 1989 rodina Rudolfových nepožádala o vydání vyvlastněného majetku a ponechala vilu ve vlastnictví Obce Velhartice.