Cílem architektů bylo z chátrajícího kostela vytvořit nádherný a velmi luxusní domov, jenž si na jedné straně ponechá jasné rysy původního účelu stavby, ale na druhé nebude postrádat nic z moderního vybavení, které se od klasického obytného domu očekává.

Zadní zahrada

Zadní zahrada

FOTO: Bagnato architects

„Bylo důležité, aby nově vytvořený prostor dobře fungoval. A docílit toho na půdorysu více než stoleté stavby, jež sloužila náboženské kongregaci, to byla opravdová výzva,“ říká Dominic Bagnato. "Nicméně jsme se pustili do práce s tím, co kostel nabízel. Navíc jsme přidali jen mezzanin," dodává architekt.

Venkovní posezení

Venkovní posezení

FOTO: Bagnato architects

Samozřejmě, že se během prací objevila spousta nečekaných překvapení. Předně bylo nutné celou konstrukci kostela narovnat, protože se nakláněla. Také bylo nezbytné vyměnit všechny podlahy. Paralelně s tím bylo třeba podepřít zadek budovy a otevřít zdi, které čekaly na prosklení. Při zpětném pohledu se jeví skoro jako zázrak, že kostel nespadl.

Obývák při pohledu z mezzaninu

Obývák při pohledu z mezzaninu

FOTO: Bagnato architects

Nejvyšší důležitost architekt kladl na uchování původního ducha budovy. Snažil se vyhnout tomu, aby spolu s proměnou v obytný dům nevymizel onen spirituální vjem, který byl kostelu vlastní. Dosáhl toho tak, že pomocí moderních prostředků nasměroval přirozený pohyb osob do všech koutů stavení.

Vestibul

Vestibul

FOTO: Bagnato architects

Architekti se při své práci rozhodli spoléhat výhradně na přírodní materiály, jako je vápenec, mramor, granit a samozřejmě různé varianty dřeva. Za tento poctivý přístup se jim dům odměnil vřelou a pohostinnou atmosférou, která v něm panuje.