Článek
Cílem architektů bylo z chátrajícího kostela vytvořit nádherný a velmi luxusní domov, jenž si na jedné straně ponechá jasné rysy původního účelu stavby, ale na druhé nebude postrádat nic z moderního vybavení, které se od klasického obytného domu očekává.
Zadní zahrada
„Bylo důležité, aby nově vytvořený prostor dobře fungoval. A docílit toho na půdorysu více než stoleté stavby, jež sloužila náboženské kongregaci, to byla opravdová výzva,“ říká Dominic Bagnato. "Nicméně jsme se pustili do práce s tím, co kostel nabízel. Navíc jsme přidali jen mezzanin," dodává architekt.
Venkovní posezení
Samozřejmě, že se během prací objevila spousta nečekaných překvapení. Předně bylo nutné celou konstrukci kostela narovnat, protože se nakláněla. Také bylo nezbytné vyměnit všechny podlahy. Paralelně s tím bylo třeba podepřít zadek budovy a otevřít zdi, které čekaly na prosklení. Při zpětném pohledu se jeví skoro jako zázrak, že kostel nespadl.
Obývák při pohledu z mezzaninu
Nejvyšší důležitost architekt kladl na uchování původního ducha budovy. Snažil se vyhnout tomu, aby spolu s proměnou v obytný dům nevymizel onen spirituální vjem, který byl kostelu vlastní. Dosáhl toho tak, že pomocí moderních prostředků nasměroval přirozený pohyb osob do všech koutů stavení.
Vestibul
Architekti se při své práci rozhodli spoléhat výhradně na přírodní materiály, jako je vápenec, mramor, granit a samozřejmě různé varianty dřeva. Za tento poctivý přístup se jim dům odměnil vřelou a pohostinnou atmosférou, která v něm panuje.
