Samoskládací nábytek je hozenou rukavicí všem výrobcům a prodejcům, kteří vám po objednání zboží dodají sadu prkýnek a šroubků s plánkem a němou výzvou „Teď se ukaž!“.

Ne každý zákazník je přitom natolik zručný nebo hravý, aby ji přijal a s nadšením se pustil do díla. Naopak, je čím dál více lidí, kteří chtějí svůj čas trávit užitečněji. A právě takoví nepochybně ocení možnost přinést si domů nesrovnatelně lehčí a menší balíček, odmotat kablík, připojit jej do zásuvky a počkat pár minut, než se příslušný kus nábytku složí do zamýšleného tvaru sám.

Samoskládací židle, jejímž autorem je belgický designér Carl De Smet.

Samoskládací židle, jejímž autorem je belgický designér Carl De Smet.

FOTO: Wim Van Eesbeek

Jak říká autor projektu, řešením je samotný materiál, z kterého je jeho židle vyrobena. Je to polyuretan s tvarovou pamětí. Finální podoba nábytku je materiálu vtisknuta už při výrobě.

Pro potřeby přepravy a skladování je produkt stlačen, přičemž svůj původní tvar si „vybaví“ po zahřátí, tedy po připojení do elektrické sítě. Současné modely jsou nastaveny tak, aby se rozbalovaly při teplotě 70 °C.

Židle ze speciálního materiálu se po zahřátí (připojením do sítě) sama složí.

Židle ze speciálního materiálu se po zahřátí (připojením do sítě) sama složí.

FOTO: Marta Mo

V roce 2002/2003 Carl De Smet pracoval na designu parabolické antény pro použití v kosmu. Byla vyrobena z kovové slitiny s tvarovou pamětí. Anténa měla být v kompaktním tvaru až do chvíle, než bude vystavena slunečnímu žáru. Pak se sama rozložila do požadovaného tvaru.

"Bavilo mě vytvářet předměty, které samy od sebe něco dělají. Chtěl jsem tento způsob chování věcí přenést i do běžného života, a ne aby byl vyhrazen jen špičkovým technologiím. Bohužel slitiny, s nimiž jsem pracoval, byly příliš drahé. A tak jsem přešel na plasty. Protože polymery, jak známo, když je produkujete ve velkém množství, jsou cenově dostupné," vysvětlil pro server Dezeen designér Carl De Smet.