„Nevyhazuj to, ještě se to bude hodit,“ vytrhávaly babičky dnešním čtyřicátníkům obnošené oděvy z ruky a při příští návštěvě mohla návštěva vzorek svého roztrhaného svetru identifikovat ve zbrusu novém povlaku na polštář. Tak před deseti lety by prarodiče jen stěží své vnuky přinutili k nošení šatů ze záclon, nyní si k nim tato generace nadšeně chodí pro inspiraci.

Upcycling totiž koresponduje s životním stylem mladých lidí z velkých měst, kterým v současné hektické době chybějí známky něčeho autentického. V moderní době se snaží napodobit životní styl svých předků, novému trendu se navíc začínají přizpůsobovat i profesionální designéři.

„V Londýně je naprosto běžné, že navštívíte luxusní obchod s botami a zboží je vystaveno na starých dřevěných přenoskách. V Praze mi tahle odvaha zatím chybí,“ říká designérka Tereza Tesařová. Vystudovala design v Londýně a upcycling se pro ni stal hlavním zdrojem inspirace. S přítelem založili firmu Tinquer, která zajišťuje kompletní vybavení interiérů (www.tinquer.com). Po domluvě s klientem pak objíždějí staré továrny a trhy a hledají, co by se nejlépe do daného prostoru hodilo.

„Převážnou část zakázek máme v zahraniční, v Česku jsme ale spolupracovali s hotelem fusion. Udělali jsme například recepci ze starých šuplíků a navrhli tři tematické pokoje,“ říká Tereza. Jeden z pokojů je inspirován anglickými prodejnami spodního prádla – ve fusion love room je velká postel s pouty, zrcadlo na stropě, v rohu pokoje je ale nově opravená stará skříň. Moderní vybavení tak doplňuje nábytek z dob našich prababiček.

Kouzlo starých věcí a vzpomínky 

Většina lidí na otázku, proč je upcycling tak vzrušující, začne vyprávět o kouzlu starých věcí a vzpomínkách. Ne tak Tereza. „Mě ze všeho nejvíc baví pracovat se starým dřevem. Například jsem nejvíce hrdá na tyhle stoly,“ hladí Tereza jeden z velkých smrkových stolů v restauraci Epopey v hotelu fusion.

„Objevila jsem je na univerzitě v Polsku, celé jsem je nalakovala a nabrousila a teď jsou tu jedním z nejvýraznějších prvků,“ dodává. Stejně jako kovové reflektory, které osvětlují část prostoru. „Ty jsme sehnali při likvidaci jednoho divadla. Všechny věci si pečlivě vybíráme, někdy sami objíždíme staré továrny a trhy, na většinu zboží ale máme také dodavatele,“ vysvětluje Tereza.

Kromě designu má mladá designérka vystudovanou také psychologii, proto zařizuje interiéry tak, aby byly pro návštěvníky co nejpříjemnější.

„Nechci cpát někam věci jen proto, že jsou trendy. Nejdřív zvažuji, kdo bude do daného prostoru chodit a co by si tam přál mít,“ doplňuje Tereza s tím, že by v brzké době rádi spustili online obchod své firmy, aby si lidé mohli vybavit byt nějakým originálním doplňkem.

„Myslím, že Češi by mohli být v designu trochu odvážnější a řídit se i vlastním vkusem a instinktem, ne se při zařizování interiérů spoléhat pouze na to, co je zrovna v módě. Všechno je tu pak jako přes kopírák a tak trochu se ztrácí intimita,“ uzavírá.