Zahradní chodníky a cestičky si zaslouží moderní a kvalitní materiál

Vzhled materiálu, jímž povrch vyšlapaných pěšin zpevníme, by měl ladit s materiály použitými na terase domu i se stylem domu. K betonové stavbě se hodí betonová dlažba, k cihlovému domu zase dlažba z pálené hlíny nebo alespoň v zemitých odstínech. V blízkosti dřevěné stavby vyniknou pěšinky z přírodního kamene nebo z nařezaných špalků.

Podle toho, k čemu má cesta sloužit, zvolíme její šířku. Přístupové cesty bývají nejširší, obvykle až 1,5 m. Příjezdové cesty pro větší auta mohou být i širší.

Chodník v šířce 1 m se uplatní v blízkosti místa s posezením, pěšinkám mezi záhonky a řadami s keříky stačí 50 cm.

Chodník stavíme na suchém, rovném podloží, aby se po čase nezvlnil, nerozpadal. Počítáme také s tím, že kolem stromů s povrchovými kořeny může dojít k narušení struktury sebebytelnějšího chodníku, takže místo, kudy má vést, vybíráme s respektem k přírodě.

Pevné podloží potřebuje silnou vrstvu štěrku (15 až 20 cm) ve vyhloubené trase, v trvale podmáčené půdě zavedeme drenážní trubky. Na štěrk položíme vrstvu písku, spáry vysypeme směsí cementu a písku nebo vyplníme maltou. Můžeme mezi nimi nechat prorůstat i trávník, to však už vyžaduje trvalejší péči.

Kudy povedou zahradní cestičky? Nejlepší je nechat pěšinky nejprve vyšlapat obyvateli domu v přirozeně používaných cestách za jednotlivými cíli (altán, pergola, jezírko, bazén).

Cesty od branky ke vchodovým dveřím nebo od vjezdové brány ke garáži bývají zpravidla přímé, nejkratší. Naopak v zahradě se stromy, studnou, krbem, skalkou a květinami se často něčemu vyhýbáme. Volíme klikatící se chodníčky, které působí, jakoby na zahrádce vyrostly. Ohyby mezi stromky a keři opticky zahradu prodlouží, zdůrazní její jednotlivé zóny.

Na nejfrekventovanější širší trasy, jako je příjezdová cesta, použijeme materiály odolné proti zatížení, mechanickému poškození i povětrnostním vlivům.

Krásu drobných keřů a záhonků podpoří drobné přístupové cesty vysypané drobnými valouny, drcenou kůrou nebo z nášlapných kamenů.

Zajímavě působí střídání materiálů, přetnutí pěšinky schůdky, kameny nebo jiným vzorem v dlažbě, ornamentem.

Na ohybech chodníku zpomalujeme chůzi, stejně jako na užších cestách a nerovném povrchu nebo při pohledu na vzory a mozaiku v dlažbě. Venkovní pěšiny tak ovlivňují rychlost chůze a celkový dojem ze zahrady, který si po její prohlídce odneseme.

Přírodní kámen může mít podobu dlaždic pravidelných nebo nepravidelných tvarů, různou tloušťku, opracovaný hladký povrch nebo přírodní hrubou podobu.

Tvrdší materiály jsou dražší, patří mezi ně žula, rula, mramor, křemenec, cenově dostupnější jsou měkčí materiály jako pískovec a vápenec.

Nejlevněji vyjde štěrk, drť, říční oblázky, valouny vhodné pro malé plochy, které se nedají vydláždit.

U přírodního kamene jakékoli barvy počítáme s tím, že časem trochu ztmavne.

Chceme-li dodržet ryze přírodní charakter okolí domu, zvolíme na chodníky dřevěné hranoly, špalky, kulatinu.

Dřevu prospívá spíše slunečné místo, v opačném případě podléhá vlhku a plísním, zarůstá mechem. Dřevo pokládáme na snadno propustné podloží (štěrk, písek) a ošetříme ho před pokládkou impregnačním roztokem, spodní část můžeme namočit do asfaltu. Přirozenou impregnaci vlastní pryskyřicí si zajišťují vysokou produkcí smůly např. modřín a borovice.

Kulatinu nabízejí hobby markety a zahradnictví již průmyslově impregnovanou. Kulatina má být vysoká minimálně 20 cm, doporučují se průměry kolem 15 cm.

Dlažba z pálené cihlářské hlíny v zemitých odstínech žluté, hnědé a červené působí dobře v blízkosti klasických stavení.

Barevný odstín v rámci jednoho typu mírně kolísá, což je dáno různým obsahem minerálů v materiálu.

Vhodné jsou mrazuvzdorné dlaždice či cihly. Nepoužijeme glazovanou keramiku, jejíž povrch ve vlhku a v mrazu klouže.

Chceme-li mít dlažbu jednobarevnou, musíme ji pokládat alespoň ze tří palet najednou. Tak dosáhneme rovnoměrného barevného vzhledu celé plochy a předejdeme vzniku ostrých barevných rozhraní mezi možnými odstíny stejné barvy.

Dlažby vypadají pěkně, když je poskládáme do parketových či loktových vazeb. Problémem nejsou ani oblouky a různé ornamenty podle naší fantazie.

Jako dlažbu použijeme i staré cihly různých tvarů.

Betonová dlažba je stále populárnější, protože dokáže napodobit i dřevo, říční valouny, cihly nebo starou dlažbu.

Díky barevným příměsím beton disponuje různými odstíny. Jeho vrchní část může být poseta říčními valounky, kamínky apod.

Betonová dlažba hodně vydrží a snadno se udržuje, je mrazuvzdorná. Praktická je broušená tryskaná dlažba, která má jemně drsný vzhled a vysokou protiskluznost.

Na příjezdové cesty a parkovací plochy volíme betonové tvarovky zámkového typu s vyšším zatížením. Použijeme i zatravňovací betonovou dlažbu, mezi níž prorůstá trávník. Betonová plocha pak nepůsobí fádně.

Na terasu a chodník, který na ni navazuje, využijeme i kompozitní materiál. Obvykle se skládá z 50 % ze dřeva a 50 % z PVC.

Nestudí, nerozpálí se sluníčkem, díky drážkám neklouže, odolává škůdcům a takřka nevyžaduje žádnou údržbu.

Např. kompozit Twinson je 100% recyklovatelný materiál, který se prodává v osmi barevných odstínech. Chodník sestavíme i z WPC parket položených do podoby železničních pražců.