Jan Kotěra navrhnul vilku pro známého pražského dekoratéra interiérů Františka Fröhlicha jako letní dům v Černošicích u Prahy, v jednom z nejproslulejších vilových a chatových satelitů první republiky. Je vidět, že architekt Kotěra uměl již ve své rané tvorbě navrhnout dům opravdu funkční a pro jeho uživatele velmi komfortní. Svědčí o tom i dispozice Fröhlichovy vily. Je natolik nadčasová, že do ní současní majitelé při rekonstrukci nezasahovali.

Stejně jako ostatní Kotěrovy domy z té doby nese i tato vila mnoho folklórních motivů - sedlová střecha, vyřezávané dřevěné prvky, dekorativní výzdoba, hrázděné zdivo - a je variací na anglický dům. Ve srovnání s jinými vilami ale patří k těm menším, šlo o víkendovou stavbu.

Fasáda je zrenovovaná do původní podoby, včetně květinových motivů.

Fasáda je zrenovovaná do původní podoby, včetně květinových motivů.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Všechny podstatné záměry jsou zde pojímány stejně jako u tzv. velkých realizací, ale přece jen je vidět, že měřítko je spíše přizpůsobeno Černošicím než Praze,“ popisuje architekt Vladimír Pacek z kanceláře K4 Architects & Engineers. „To ovšem nijak neubírá domu na osobitosti a myslím, že se v něm musí příjemně bydlet.“

Téměř v původním stavu

V roce 1993 koupil Fröhlichovu vilu italsko-slovenský manželský pár pro své odrostlé děti. Dnes tu žije se svou rodinou jedna z dcer a představu o příjemném bydlení potvrzuje. Za nepříjemnost nepovažuje ani požadavky památkářů při rekonstrukci.

Vila byla postavená pro Františka Fröhlicha jako letní dům.

Vila byla postavená pro Františka Fröhlicha jako letní dům.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Naopak - dodržování pravidel památkového zákona považuje za samozřejmost.
Vila byla v původním stavu, nebyly na ní znát přestavby, nikdo evidentně nedělal žádné větší úpravy. Byla jen opotřebovaná životem. Hodně zničená byla pouze fasáda a zadní veranda.

Citlivá rekonstrukce

Noví majitelé se pustili do rekonstrukce. Snažili se co nejvíce zachovat všechno původní. Zvenku se opravila veranda a schody do zahrady. Do původního stavu je zrenovovaná také fasáda, včetně květinových dekorací, které podle návrhu Jana Kotěry vymaloval sám František Fröhlich. Právě těmi dům zaujme hned na první pohled.

Památkově chráněná vilka z roku 1902 pochází z dílny Jana Kotěry, architekta, označovaného jako zakladatele české moderní architektury.

Památkově chráněná vilka z roku 1902 pochází z dílny Jana Kotěry, architekta, označovaného jako zakladatele české moderní architektury.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„V tomto případě navíc ornamenty na štítových fasádách opodstatňují mansardový profil štítu (maximálně úsporně obestavěný prostor), který je jinak Kotěrově tektonickému stylu a principům dost vzdálený,“ doplňuje architekt Pacek.

Opravou prošla i střecha. Ta se rozebrala a nepoškozené původní glazované tašky se přeskládaly tak, aby byly na viditelných částech. Nové se doplnily tam, kde to běžně vidět není. Zrekonstruovaly se také nové rozvody vody a elektřiny.

Ze zápraží se vchází do menší haly anglického typu.

Ze zápraží se vchází do menší haly anglického typu.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Okna tu byla pouze jednoduchá. Pro trvalé bydlení to dnes ovšem znamenalo problém s teplotou v zimním období. Proto současní majitelé nechali původní okna zrepasovat a k nim dodělat přesně podle těch původních ještě okna vnitřní. Dobrý pozorovatel to pozná jen podle okenního kování, které se od toho původního dost liší.

Vytápění letní vilky je tvrdý oříšek

Vzhledem k původnímu charakteru a účelu stavby je obtížné splnit dnešní nároky na tepelnou techniku domu bez nevratných zásahů do vzhledu. Bohužel se také při rekonstrukci nevybudovalo nové topení, ale jenom přímotopy, které v devadesátých letech byly moderní. Elektřina tehdy nebyla příliš drahá a s tak výrazným nárůstem ceny před skoro dvaceti lety nikdo zkrátka nepočítal.

Chybějící rozvody pro ústřední topení dnes obyvatelům vilky docela komplikují život. Když v zimě přímotopy jedou naplno, vyletí i několikrát za den pojistky. A pak je to pochopitelně současná cena elektřiny. Za topení přímotopy totiž majitelé zaplatí částku, která se blíží 100 000 Kč, a to je přitom v domě docela chladno.

Obývací prostor slouží i dnes současně jako jídelna, stejně jako tomu bylo původně.

Obývací prostor slouží i dnes současně jako jídelna, stejně jako tomu bylo původně.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Snaží se proto zprovoznit původní teplovzdušné topení. Systém je podobný, jaký známe z prohlídek zámků. Ve sklepě je kotel, kde se přikládá dřevo, a v domě jsou v jednotlivých místnostech udělané vývody pro teplý vzduch. V obývacím pokoji vypadá tento vývod jako krb, na schodišti jsou ventilační průduchy (vypadají jako větrací mřížka). Kotel je již opravený. Ještě zbývá nechat vyvložkovat komín a může se začít topit.

Inspirace nejen z Anglie

Původní dispozice domu vyhovuje i dnešním nárokům. Při rekonstrukci se do ní tedy nezasahovalo. S jedinou výjimkou - tou je vybudování koupelny v přízemí. Kvůli tomu se posunula příčka u jednoho z pokojů. Předtím byla koupelna pouze v patře.

Jinak zůstalo vše původní. Z krytého zápraží se dostaneme do menší haly anglického typu, z níž se vchází do prostorné kuchyně a obývacího prostoru. Abychom byli přesní - v původních plánech se uvádí jídelna s alkovnou a pracovna.

V domě nechybí pohodlná pracovna s překrásným výhledem do zahrady.

V domě nechybí pohodlná pracovna s překrásným výhledem do zahrady.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Název alkovna nás zarazil. Majitelé obytných aut ho ale možná budou znát. Říká se tak totiž úložné části „obytňáků“ - karavanů. Ale v architektuře? V té se dříve běžně používal pro postranní místnost, přístěnek, obvykle bez oken. V arabské a maurské architektuře se takhle nazýval výklenek s postelí. A od 17. století ve Španělsku nepřímo osvětlený vedlejší prostor ve funkci ložnice, přičleněný k obytné místnosti. Ze španělštiny je také odvozené české označení alkovna. Španělsky je to slovo alcoba, které je dále odvozeno z arabského al-qubba, což znamená kopule.

Nábytek v ložnici rovněž překonal století a byl vyroben podle návrhu slavného architekta.

Nábytek v ložnici rovněž překonal století a byl vyroben podle návrhu slavného architekta.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

I dnes slouží tento prostor k odpočinku. Jen místo klasické postele tu je pohodlná sedačka.

V jídelně zaujme zastropení, se kterým Jan Kotěra rád experimentoval. V této místnosti jsou to přiznané trámy zdobené květinovými motivy a mezi nimi štuky. „Na poměry tehdejších vil je v obytných místnostech malá světlá výška, což je ale vyváženo precizním zpracováním trámových stropů, které působí spíš jako pátá stěna místnosti,“ upozorňuje na zajímavý prvek architekt Vladimír Pacek.

V jídelně zaujme trámový strop.

V jídelně zaujme trámový strop.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Podlahy jsou v celém přízemí původní, stejně jako dlažba v kuchyni, v chodbě a na zápraží. Na verandě, která propojuje dům se zahradou, bohužel ne. Veranda byla hodně rozpadlá, stejně jako schody do zahrady. Tato část se opravovala.

Původní je také dřevěná podlaha v pokojích. Při rekonstrukci ji majitelé chtěli nechat zbrousit a znovu natřít. Jenže prkna nejsou rovná, ale zakulacená (vypouklá). V roce 1993 to byl velký problém. Tehdy majitelům řemeslníci řekli, že by si na těchto podlahách zničili stroj, že ji neumí renovovat. Zůstala tedy tak, jak byla.

Kotěra navrhoval i nábytek

Z haly vede schodiště do patra. I to je původní, jen opravené. V horní hale hned na první pohled zaujme vyřezávaná vestavěná skříň. Jan Kotěra totiž nenavrhoval jen stavby, ale i jejich interiéry a jednotlivé kusy nábytku. Dnes má bílou barvu, původně ale byla olivově zelená, stejně jako všechna okna, dveře a zárubně. Současní majitelé by je rádi časem nechali zrestaurovat.

Unikátní schodiště, vytvořené podle Jana Kotěry, je původní.

Unikátní schodiště, vytvořené podle Jana Kotěry, je původní.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

A doladit by chtěli i další detaily, jako jsou např. světla, okenní kování či vypínače. Ty moderní by rádi nahradili replikami starých bakelitových vypínačů, které jsou dnes již na trhu k sehnání.

V patře se nacházejí tři pokoje. Jeden z nich je v originálních plánech označen jako letní, dnes slouží jako ložnice, další jsou dětský pokoj a prostorná pracovna, kde většinu místa zabírají knihovny.

Domek pro hosty a propojení s přírodou

Dům obklopuje krásná zahrada. Letní vilka sloužila Fröhlichovým k odpočinku, a tak zahrada již tehdy byla založena pouze jako okrasná, dnes už s nádhernými vzrostlými stromy. Právě propojení s okolní přírodou považoval Jan Kotěra za jednu z podmínek dobrého bydlení.

Zahradní domek pro hosty obklopuje krásná zahrada.

Zahradní domek pro hosty obklopuje krásná zahrada.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

V zahradě se nachází ještě jedna drobná dřevěná stavba - domek pro hosty. Ten se dochoval původní tzv. se vším všudy. Včetně originálního nábytku navrženého Janem Kotěrou. Přední stěna domku je prosklená, uprostřed jsou dveře. Po jedné straně je pod oknem pracovní stůl, z druhé křeslo. Uprostřed místnosti je postel a po stranách dvě vyřezávané skříně. V jedné je knihovna a ve druhé je šikovně ukryté umyvadlo.

Zahradní domek pro hosty obklopuje krásná zahrada.

Zahradní domek pro hosty obklopuje krásná zahrada.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Pod domkem je garáž. Auta ale evidentně bývala na začátku minulého století menší, protože ta dnešní se tam nevejdou.