Hlásiče požáru jsou od 1. července 2008 povinnou součástí vybavení všech zkolaudovaných objektů, tedy i chat a chalup. Ty je musí mít, ale i ostatní by měli ve svém domě či bytě instalovat tento spolehlivý a chytrý přístroj.

Málokdo si totiž uvědomuje, že větší nebezpečí než oheň je kouř, protože není vidět ani slyšet, přitom vdechnutí toxických zplodin může způsobit trvalé zdravotní problémy nebo i smrt. Kritická je druhá až pátá hodina, kdy většina z nás spí. Zplodiny hoření navíc prohlubují spánek. Hlásič nás ale probudí. Je to dobrý „pomocník“ i o Vánocích, protože každoročně shoří hodně vánočních stromků a adventních věnců od zapálených svíček.

Jak správně vybrat

Typ požárního hlásiče je třeba dobře zvolit, jinak může být jeho funkce a užitnost omezena. Nejde jen o počet přístrojů (nejlépe v každé místnosti jeden) či jejich prostorové rozmístění. Vyplatí se před nákupem popřemýšlet, jaký typ požáru nebo kouře chceme detekovat (různé hlásiče totiž umějí rozpoznat buď vznikající kouř, nebo viditelné částečky spalin hoření či jsou „nastaveny“ na unikající plyn).

Nejběžnější je opticko-kouřový požární hlásič, který detekuje vznikající kouř při hoření. Hlásič spustí poplach, když kouř dosáhne místa, kde je přístroj namontován. Tento typ hlásiče je levný a přitom spolehlivý, vhodný je do obývacího pokoje, ložnice, chodby (nevhodný do koupelen a prašných míst).

Dalším typem jsou ionizační hlásiče, detekující změnu vodivosti vzduchu. Jsou velmi citlivé a nehodí se do kuchyně, kde se vaří, nebo do garáže. Lze je umístit do prašného prostředí.

Detektor úniku hořlavého plynu rozpozná unikající hořlavý plyn a je tedy určen do místností, kde lze únik plynu předpokládat (kotelny, koupelny s karmou). Pro těžké plyny se přístroj montuje k podlaze, pro lehké ke stropu.