Dostatek dřeva v okolních lesích osady využil na počátku třicátých let 19. století Johann Meyr k založení zdejší sklárny. Sídlem jeho rodiny se stala čtyřkřídlá přízemní budova tzv. panského domu, jež vznikla na okraji obce.

Po Meyrově smrti sloužil panský dům více než sto let jako hlavní sídlo rodiny a potomků Meyrova příbuzného a dědice Wilhelma Kralika.

Po první světové válce se ujala vedení lenorské sklárny nová generace Kraliků - bratři Alfons a Siegfried. Změna nastala také v případě rodinného sídla. Alfons zůstal v panském domě, Siegfried naopak přistoupil na přelomu 20. a 30. let k výstavbě nového rodinného sídla, které se záhy stalo novou dominantou obce.

Vypracováním projektu Kralik pověřil vídeňského tvůrce Percyho Arthura Fabera. Faber navrhl symetrickou klasicizující patrovou architekturu završenou vysokou střechou pokrytou šindelem, na jejíž hřeben osadil věžičku.

Z jižního průčelí vystupoval arkýř. Vila je pojata v klasicizujícím stylu.

V průběhu druhé světové války narukoval Siegfried Kralik do německé armády a v jejích řadách v roce 1945 upadl do francouzského zajetí. Ještě než se mohl vrátit nazpět do rodné obce, byla rodina Kralikových jako ostatní německé obyvatelstvo odsunuta z Československa.

Po druhé světové válce vila sloužila k ubytování zaměstnanců místní sklárny, poté začala prostory vily využívat mateřská škola.