Nejhonosnější z olomouckých vil vyrostly na pozemcích po odstraněných hradbách mezi západním okrajem historického města a parkovým okruhem. Jižní polovina tohoto území se proměnila v ústřední zájmovou oblast investorů do nemovitostí z řad olomoucké židovské honorace.

Centrem se stalo náměstí s monumentální novostavbou synagogy v orientálním stylu od vídeňského architekta, přerovského rodáka židovského původu Jakoba Gartnera.

Někteří z nejzámožnějších členů stavebního výboru synagogy projektanta současně oslovili a chtěli navrhnout podobu svých rodinných rezidencí na tehdejší Parkové - dnešní Vídeňské - ulici.

Architekt využil hromadného zájmu a areál sousedících vil koncipoval jednotně. Vytvořil tak jeden z nejvýznamnějších souborů historizující architektury na Moravě.

Stavební práce vedl Johann Aulegk. Přes odlišné stylové ladění každého z domů (od gotiky po rokoko) zůstává společné bohaté členění pomocí štítů, balkonů či lodžií a vysokých střech s dominantním důrazem na až bizarní věže.

Výraz tomuto architektonickému celku udává právě nárožní vila majitele prosperující sladovny, prezidenta Spolku rakouských sladovníků a uznávaného znalce oboru a zároveň dlouholetého předsedy místní židovské náboženské obce Eduarda Hamburgera (1834-1901).

Architekt Gartner si rád hrál se styly

Jacob Gartner, žák císařského dvorního architekta Karla Hasenauera, reprezentuje obvyklý typ architekta přelomu 19. a 20. století, jenž suverénně ovládá architektonické podoby staveb minulosti i současnosti, kombinuje je a dílčím způsobem obohacuje, aniž by se nechal svazovat programy jejich stvořitelů.

V Olomouci řadou projektů zejména obytných budov významně poznamenal podobu čtvrtí na místě někdejšího hradebního okruhu, několikrát však také navrhoval v historickém středu města.

Hamburgerova vila byla po druhé světové válce rozdělena na byty. Od devadesátých let majitelé postupně opravují fasády i vnitřní výzdobu.