Zbraslavskou vilu pro majitele význačného českého nakladatelství Jana Ottu navrhl architekt Otakar Novotný, který spolu se svým profesorem Janem Kotěrou přešel během prvního desetiletí 20. století od pozdně secesních staveb, inspirovaných českým národopisem, k takzvané racionální moderně s charakteristickými částmi staveb z režného cihelného zdiva.

Ottova vila však stojí mimo tento vývoj. Snad na přání stavebníka byla navržena jako malebný letní dům s řadou dekorativních, figurálních a ornamentálních detailů.

Podoba dřevěné architektury zahradních loubí a altánků a vybavení interiérů, navrženého rovněž Otakarem Novotným, souvisela s tvorbou Vídeňana Josefa Hoffmanna.

Vila byla postavena na protáhlém zahradním pozemku, sahajícím na východním konci až k navigační cestě, vedoucí podél břehu Vltavy. V západním průčelí sloužil ke vstupu západní vchod, krytý klenutým loubím.

Jižní průčelí lemovala terasa se vzdušnou pergolou, propojená s terasou. Na zahradní průčelí (hlavní vnější stranu budovy) původně navazovalo stromořadí. Dispozice domu byla řešena základním uspořádáním na základě osy.

Hlavním prostorem vily byla patrová hala

Ústředním prostorem přízemí se stala patrová hala, z níž ústila schodiště do patra. Do zahrady se obracela jídelna (kuchyně byla včleněna do suterénu) a napravo od střední síně dámský pokoj, propojený se západním pánským pokojem. Ložnice a další obytné místnosti se nacházely v prvním patře a v podkroví.

Rodina nakladatele Otty dům odprodala roku 1920. Roku 1935 přešel do vlastnictví československého státu. V době druhé světové války byl přechodně konfiskován ve prospěch Velkoněmecké říše. Od padesátých let 20. století sloužil ministerstvu dopravy a českým drahám jako budova železničního učiliště. Poté se dům dostal do majetku městské části Praha-Zbraslav a v roce 2002 byla dokončena rekonstrukce vily soukromým nájemcem.