Článek
Chloubou oblasti velkých hospodářských dvorů na Jánském předměstí v Chrudimi býval barokní Neuperkovský dvůr, který v roce 1872 i s rozsáhlými pozemky zakoupil podnikavý majitel chrudimské strojírny a slévárny František Wiesner.
Začátky Wiesnerova zprvu jen řemeslného podnikání byly přitom krušné. Pocházel z početné rodiny ovčáka, ve dvanácti letech jej rodiče dali do učení k zámečnickému mistru a v následujících letech si vedle práce u dráhy v Pardubicích osvojil také znalost kotlářství a mosaznictví.
Když se v roce 1856 usadil v Chrudimi, musel pro nedostatek peněz k nákupu potřebného materiálu do své začínající dílny zastavit – jak později sám vzpomínal – hodinky i peřiny.
Pro přestavbu obytné budovy dvora na reprezentativní rodinný příbytek si František Wiesner vyhlédl architekta Františka Schmoranze ml., pocházejícího z blízkých Slatiňan, ale působícího dlouhá léta v Egyptě a ve Vídni.
Chloubou vily je rozlehlá zahrada
Vila s rozlehlou zahradou ukončuje severní domovní frontu Masarykova náměstí. Novou výsadbu parkové zahrady, jejíž ohradní zeď členily barokní brány s bustami římských imperátorů, ve třicátých letech 20. století realizoval chrudimský zahradní architekt Josef Vaněk.
Jednopatrová stavba s vysokým patrovým štítem respektuje nepravidelné půdorysné schéma původního domu. Stavba zaujme efektností vstupního portálu, plasticky vytvořenými okenními rámy, vysokým štítem i kamennými prvky střešních vikýřů.
Vilu je stylově možné zařadit k severskému proudu neorenesance, inspirovanému německou zámeckou architekturou počátku 17. století i tamní zástavbou hanzovních (neboli obchodních) měst.
