O metropoli nejen proto, že na jejím okraji architekt Fišer bydlí, ale i proto, že je jedním ze signatářů a mluvčích iniciativy Za novou Prahu, kterou se architekti, historici umění a další osobnosti nedávno obrátili na primátora a zastupitele ve snaze upozornit na nutnost systémových změn při řešení rozvoje Prahy.

Inventura slibů

„Chceme slyšet odpovědi na otázky, co v posledních dvaceti letech odborníci z Útvaru rozvoje města doporučovali, co politici na základě jejich doporučení slibovali udělat a co se skutečně stalo. To by pro začátek úplně stačilo,“ říká Jakub Fišer a dále vysvětluje:

„Praha má sice strategický plán, který definuje principy jejího rozvoje, ale je otázkou, jestli se jím vedení města skutečně řídí. My si myslíme, že moc ne. Proto voláme po té inventuře. Příkladem zdravě fungujícího města by nám mohla být třeba Vídeň, kde mají městskou Deklaraci o architektuře, což je zjednodušeně jakési desatero pravidel rozvoje města a jeho veřejného prostoru, kterému rozumí každý. Jde o konsenzus nezpochybnitelný napříč politickým spektrem. Není přece možné měnit priority každé čtyři roky podle výsledku voleb,“ konstatuje architekt Fišer, mimo jiné člen Dozorčí rady Nadace České architektury.

Architekt Jakub Fišer

Architekt Jakub Fišer

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Domovským ateliérem je mu Aulík Fišer Architekti. Tato kancelář realizovala např. urbanistickou koncepci a většinu moderních budov v sousedství pražské Brumlovky. Na vjezdu do Prahy, u dálnice od Brna, zde vznikla nová čtvrť mezi centrem a periferií města. A přitom na (do té doby) ne dvakrát využitém území.

„Myslím, že v principu se má nejdříve stavět na takových místech, jako byla Brumlovka. Uvnitř města je stále spousta využitelného území, byť jeho zástavba s sebou někdy nese určité komplikace, dané starými zátěžemi. Město se ale nesmí nekontrolovatelně rozlézat do okolní krajiny, protože té nezastavěné je, zejména ve středních Čechách, již velmi málo.“

Dohled nad developery?

Nové budovy v Praze, to je také devoloperská výstavba a otázka s velkým otazníkem. Na odpověď si ambice architekt Fišer nedělá, ale může si dovolit konstatování: „Pokud ji někdo principiálně odmítá, tak nevnímá realitu - poptávku, která po těchto stavbách prostě existuje. Developer ale staví pro zisk z prodeje domu, je to tedy investice zcela soukromá.

Nechtějme po něm, aby při tom suploval to, co je úkolem města. Je na jeho vedení, aby tomuto způsobu stavění předem určilo jasná pravidla, aby definovalo, co má na dosud nezastavěných plochách stát, aby ale také investovalo do staveb veřejných, do městského prostoru a do kvality života jeho obyvatel. Chybou není to, že developerská výstavba existuje, ale to, že nemá téměř žádnou alternativu.“

Vlastní originálnost

Jakub Fišer připouští, že patří k architektům, kteří nemají čas na zařízení a dokončení vlastního bydlení. Kováři by mohli hovořit o svých kobylách!

„Ale ještě jsem představu, že si jednou navrhnu bydlení podle svého, nevzdal,“ říká s úsměvem. Zkušenosti s návrhy interiérů i rodinných domků ovšem už má.

„Nemám ale rád takové to katalogové zařizování interiérů pod tlakem diktátu nabídky nových designových řad. Zajímá mne pouze návrh klientovi na míru. Pokud děláme někomu byt nebo domek, tak chci vyjít z toho, jak ti konkrétní lidé žijí a žít chtějí. Málokdo v Čechách staví dům na pár let s tím, že jej časem, až mu třeba nebude vyhovovat, prodá a půjde jinam. Proto čím více se toho dozvíme, tím lépe - to není forma voyeurství, ale hledání, jak se dobrat podstaty a udělat jim dům správně. Bez toho by mě práce na takovém projektu ani nebavila.“

Svým přístupem architekt Fišer jakoby nabourával známý předsudek, že přizvání architekta je pro stavebníka komplikací, a znamená proto téměř vždy náklady navíc.

„Netvrdím, že tohle tvrzení nemá jistý reálný základ, ke kterému občas někteří z nás přispějí. Ale nemělo by se paušalizovat.“ Navrhování takového individuálního bydlení se zdá být opakem práce pro developery. „Je jasné, že tam, kde budoucí uživatel není znám, musí být řešení co nejvíce univerzální. To ale neznamená, že bychom tu měli na zmíněné principy rezignovat. Naopak právě tady je stejně nutné najít a vyzvednout kvality místa a stavby tak, aby se s ní budoucí obyvatelé identifikovali a skutečně zde žili.“

Podle realizací nízkonákladového bydlení např. v Jihlavě se zdá, že se to architektům z ateliéru Aulík Fišer architekti daří.

Zodpovědná svoboda

S chutí se prý Jakub Fišer podílel i na stavbě rodinného domu v Myšlíně. Moderního a přitom korespondujícího s okolím.

„I tady to byla dlouhodobá spolupráce mezi námi a stavebníkem. Realizace málokdy běží tak, jak se původně plánuje. A od první studie do nastěhování tak uběhlo téměř pět let.“

Moderní stavbu se tu podařilo nejen zasadit do venkovského prostředí chátrající chatové osady, ale také ho co nejlépe znovu využít. V našem hovoru jsme se tak tematicky přesunuli z města a s tím se také vrací otázka zastavování volné krajiny. „Dnes cestou z Prahy ven ani mnohdy nepoznáte, kde končí město,“ pokračuje v pomyslném výletu architekt Fišer. Krom toho si myslí, že nová výstavba v okolí vesnic a menších měst je často velmi necitlivá.

„Jestliže se za vesnicí rozparceluje pole na čtverce, tak se tím vlastně už při splnění povinných odstupů od hranic pozemků definuje geometrie příštích domů, a to špatně. V české krajině je totiž tradiční formou spíš protáhlá silueta, nezřídka umísťovaná ke kraji parcely. Dobře definovanou parcelací lze přitom ovlivnit mnohé. Vždyť při lehké nadsázce - ve středověku lokátor zakládající město jeho základní osnovu také vykolíkoval - a to tak chytře, že výsledek slouží často dobře dodnes. Proč tak nepostupovat i nyní? Není třeba svázat předpisy vše, na co si vzpomeneme, ale dobře určit minimum.

Říkejme tomu třeba zodpovědná svoboda. Ta u nás většinou v urbanismu chybí. Na jedné straně vám předepíší i barvu střešní krytiny, ale na druhé straně jsou výsledkem stavby, které jsou v daném místě prostě diskutabilní, nemají nic společného s původním prostředím. Smyslem regulace by proto mělo být pochopení místa s pár obecnými podmínkami, které jsou pro něj charakteristické. Jestliže mají všichni předzahrádky, tak ať je mají i ti v nové výstavbě. Sousedí tu domy přímo s chodníkem či cestou? Tak ať sousedí i v nové výstavbě,“ říká Jakub Fišer.

Chraňme si volnou krajinu

I v této souvislosti se vkrádají, jako strašáci, na mysl satelitní městečka. „Kobercová výstavba satelitních kolonií domků má původ v Americe. Ale to je opravdu jiný životní prostor. A i tam vyvstává otázka, jak dlouho je takový styl života udržitelný, protože ekologické zátěže, spotřeba energií a paliv potřebná na neustálý přesun materiálů a obyvatelstva je obrovská. Ve střední Evropě je navíc volné krajiny tak málo, že bychom si jí měli vážit a chránit ji.“

Krásné projekty se dají realizovat i s ohledem na lokalitu, do níž se usazují, jak se můžeme přesvědčit na fotografiích ateliéru Aulík Fišer Architekti.