Článek
Bratři, majitelé firmy, se rozhodli na východním svahu nad továrnou postavit vily, které by odrážely umělecké a architektonické tendence doby. Obě vily jsou kulturními památkami.
Majitelé vily byli kloboučníci
Rodina Hückelů se nejvíce zasloužila o kloboučnickou tradici v Novém Jičíně. Johann Hückel zavedl roku 1865 jako první v monarchii strojovou výrobu klobouků a o dva roky později rozhodl, že postaví novou továrnu jižně od historického jádra města.
Když předával roku 1868 řízení rodinného podniku svým třem synům – Johannovi, Augustovi a Karlovi, měla firma K. und K. Hutfabrik Johann Hückel´s Sohne 1000 zaměstnanců a vyráběla 1800 klobouků denně.
August a Johann Hückelové požádali o plány vídeňského architekta Otto Thienemanna, absolventa tamní techniky a Akademie výtvarných umění. Thienemann se v Novém Jičíně podílel na návrhu zdejší Okružní třídy, v letech 1879-1880 byla postavena podle jeho plánů budova okresního soudu, následovaly realizace chlapecké obecné a měšťanské školy a vyšší reálky a budovy někdejšího Německého domu, nynějšího Beskydského divadla.
Vily mají italizující prvky dotvářené motivy švýcarského stylu
V letech 1880-1882 postavené vily představují zrcadlově komponovanou dvojici budov s členitými hmotami, jimž dominují nárožní věže. Průčelí člení pásová rustika, rizality, arkády a arkýře. Italizující prvky jsou dotvářeny motivy tehdy módního švýcarského stylu, jako jsou štíty s vyřezávanými dřevěnými trámy.
Interiérům vévodí dvojramenná mramorová schodiště s kovovým dekorativním zábradlím a novorenesančně řešené interiéry s vestavěným nábytkem a štukovými či dřevěnými kazetovými stropy.
Malířskou výzdobu interiérů provedl významný novojičínský rodák, ve Vídni působící Eduard F. Veith.
Po druhé světové válce byly domy přeměněny na dětskou ozdravovnu. V posledním desetiletí, kdy jsou bez využití, značně zchátraly.