Kdo má pro miminko samostatný pokoj, bude za něho rád zhruba od jednoho roku života dítěte, kdy potomek začne lézt a mít větší nároky na prostor. V prvních měsících počítejme s tím, že ke kojenci budeme několikrát za noc vstávat a je mnohem praktičtější, když je s námi společně v ložnici. Miminko i my budeme klidnější, když ucítí naši trvalou přítomnost.

Kde a jak spát

Mezi nezbytné vybavení patří postýlka nebo kolébka. Kolébku využijeme ale zhruba jen do 6. měsíce dítěte (záleží na velikosti miminka a jeho pohybových schopnostech), pak může být i nebezpečná (a to i v případě, že se zafixuje proti kolébání).

I když je kolébka lehčí a snadno se přenese v rukou, kdo nechce investovat dvakrát, měl by rovnou volit postýlku. Nejlépe na kolečkách, protože tak si ji může přesunout tam, kam právě potřebuje: při vaření do kuchyně, při žehlení do obývacího pokoje apod.

  • Místo, kde je postýlka natrvalo umístěná, musí být klidné, teplé a světlé. Nestavíme ji blízko okna, aby na miminko netáhlo či nesvítilo slunce (mohlo by dojít k přehřátí organismu kojence).
  • Protože se kojenec stále otáčí za světlem, je dobré postýlku umístit kolmo k oknu. Pokud to není z prostorových důvodů možné, otáčíme pravidelně kojence v postýlce, aby světlo přicházelo střídavě zleva a zprava.

Parametry postýlky

Výběru postýlky pro novorozence věnujeme největší pozornost, protože v ní stráví nejvíce času. Postýlka musí být pevná a bezpečná, i když je z druhé ruky. Volit můžeme dva rozměry: 120x60 cm nebo větší 140x70 cm. Postýlka má mít bočnice s příčkami a jednu stahovací postranici.

Je to šikovné při vyndávání děťátka z postýlky, protože se tak nemusíme příliš naklánět a šetříme zatěžovaná záda.

  • Postýlka musí být vyrobena z kvalitních a nezávadných materiálů, sledujeme zejména povrchovou úpravu. Důležitá je i vzdálenost mezi jednotlivými příčkami: nemá být větší než 6-8 cm, aby dítě neprostrčilo hlavičku, ale zase ne menší než 2,5 cm (může se snadno zaklínit nožička či ručka).
  • Plocha s matrací, na které dítě později stojí, musí být vzdálena od horní hrany ohrádky postýlky minimálně 60 cm. Praktické a osvědčené jsou postýlky s výškově nastavitelným roštem do tří i více úrovní.
  • Malé novorozeně je v nejvyšší poloze a jak postupně roste, rošt pro větší bezpečnost snižujeme směrem dolů.

Matrace

I když máme postýlku zapůjčenou od kamarádky, vždy investujeme do nové matrace. Ta se doporučuje spíše tvrdá, měkké jsou nevhodné pro vývoj páteře a kostry dítěte. Šikovné jsou pěnové matrace s průduchy, které dobře dýchají a jsou potaženy bavlněnou látkou. Kvalitní bavlněný materiál volíme i na přikrývky: peřinku, deku, teprve později přikoupíme polštářek.

Osvědčené jsou lůžkoviny z dutého vlákna, ale můžeme se rozhodnout i pro klasické materiály. Přikrývky by měly být lehké a teplé. Je podstatné, abychom je mohli prát na vyšší teplotní stupně. Hezkým a praktickým doplňkem postýlky jsou i textilní zábrany ze stejné kolekce jako lůžkoviny. Brání možnému průvanu a dávají dětem pocit soukromí.

Přebalujeme mnohokrát za den

Přebalování můžeme řešit několika způsoby, hodně záleží na prostorových možnostech. Ideální je samozřejmě stabilní přebalovací pult vzhledu komody. Má to velkou výhodu: po ruce máme oblečky a kosmetiku naskládanou v zásuvkách a volných policích. Komodu využijeme i v dalších letech.

Vrchní přebalovací nástavec lze sejmout a ponechat nábytek na uložení hraček, knížek atd. Není to tedy zbytečná věc. Jestliže ale nemáme samostatný pokoj, volíme přebalovací pulty na kolečkách, které lze i snadno složit. Mohou být dřevěné nebo plastové. Často mají zabudovanou i výsuvnou vaničku, součástí jsou i praktické kapsy a poličky na plenky, olejíčky, krémy atd.

Když bojujeme s místem, zakoupíme pouze přebalovací podložku, kterou umístíme na stůl, skříňku nebo na pračku (na ní je ale dobré nejdříve dát pevnou podložku). Podložky jsou molitanové nebo nafukovací, omyvatelné, měkké, po stranách mají vyvýšení, aby se miminko nemohlo překulit. Na výběr je spousta barev a motivů, takže na první pohled poznáme, zda patří holčičce či klukovi.

Vaničky a hygiena

Ke každodenním činnostem patří i koupání a hygiena miminka. V prvních měsících života je dobré kojence koupat ve vaničce nebo ergonomicky tvarovaném kbelíku, kde se mimi cítí bezpečné jako v mámině bříšku.

V menším prostoru voda obklopuje dítě kolem celého tělíčka, navíc tak rychle nevychladne. Stačí mu jen jistit hlavičku. Plastový kbelík šetří vodu a později ho můžeme využít i na ukládání hraček.

Teprve až dítě samo sedí (některé kolem 8. měsíce, ale spíše později), dopřejeme mu vanu pro dospěláka. Vyhraje si v ní, ale stále myslíme i na bezpečnost: na dno umístíme gumovou protiskluzovou podložku.

Stolování s rodiči

Ve chvíli, kdy kojenec sám sedí, zaslouží si i židličku ke stolu. Možné jsou dva typy: židlička z plastu nebo dřeva. Který materiál je nám bližší, je na nás. Židle ze dřeva bývají těžší a některé se i hůře udržují čisté. Vylitá zahuštěná polévka se přece jen lépe setře na vylisovaném pultíku z plastu. Jídelní židličky dnes umí spoustu věcí navíc.

Vtipný a pěkný je např. klasický houpací kůň, který slouží i jako dětský stoleček na hraní a jídelní židlička zároveň. Stačí ho jen pootočit o 90°. Koník má bezpečnostní popruhy a mezinožní pás, židlička je vybavena bezpečnostními kolečky proti převrhnutí v případě, že by se dítě odstrčilo nohama od stolu. Pádu brání i vysoké opěradlo. Vše je oblé, šrouby jsou pečlivě schované.

Plastové židličky jsou často skládací, takže je lze převézt na chalupu nebo k babičce. Praktické jsou, když rostou s dítětem a lze je polohovat, mají šikovný tvar vaničky na jídelním pultíku, který zabrání rozlité tekutině stéci na podlahu nebo na nožičky dítěte. Samozřejmostí by měly být bezpečnostní pásy, které dítě bezpečně fixují.

Bezpečnost především

Prevence je důležitá a kdo na ni myslí včas, má o starost méně. Děti jsou vynalézavé a co neudělají dnes, přijde záhy! Často se stává, a dětská oddělení to potvrzují, že dítě spadne z přebalovací podložky na zem. Děje se tak kolem 4. až 5. měsíce, kdy sebou miminko nečekaně mrskne a vzepře se na nožkách. Pak následuje odjezd a rentgen v nemocnici. Proto se od miminka ani na minutku nevzdalujeme a stále ho přidržujeme.

Jestliže je moc živé a daří se mu přetočit, raději podložku umístíme na podlahu v koupelně. Je to jistota k nezaplacení a že právě není naleštěná, zase tolik nevadí („z trochy špíny se ještě nikdo nezranil“).

Když se nám miminko rozleze a začne si samo určovat směr i rychlost, zajistíme riziková místa: ostré rohy plastovými zaoblenými chránítky, zabezpečíme níže položené balkonové dveře, schody, okno. Kde je třeba, použijeme dveřní zarážky, pojistky na skříňky a zásuvky, odstraníme všechny křehké předměty. Myslíme i na kabele od spotřebičů, do zásuvek dáme plastová chránítka, čisticí prostředky uzamkneme, léky uložíme do horních skříněk. Při vaření používáme vzdálenější ploténky, sporák zabezpečíme bezpečnostní zarážkou, sundáme všechny ubrusy, dečky, křehké dekorace.