Článek
První otázkou je, zda zařídíme pro miminko vlastní pokoj nebo ho zpočátku nastěhujeme i s postýlkou k sobě do ložnice. Přimlouváme se spíše za první variantu (pokud nám to prostorové možnosti dovolují).
Miminko sice nepotřebuje hned mít svoji místnost, stejně jsme stále u něho, ale noční vstávání v ložnici ruší tatínka. A ten se pak dříve či později vypraví s polštářem v ruce přespat na sedačku do obývacího pokoje (a trvale nevyspalý tatínek nevěstí nic dobrého).
Proto je moudré zařídit dětský pokoj hned: s alternativním lůžkem, kde máme klid my i miminko. Děťátko roste velmi rychle a než se nadějeme, budeme rádi za pokoj – hernu, kde mohou zůstat rozházené hračky po zemi klidně celý den.
Postýlka a matrace
Nedoporučuje se nakupovat vybavení pro batolata najednou, ale vždy počkat až si to vynutí provoz. To, že kamarádka má ohrádku nebo odkládací postýlku se sítí ještě neznamená, že se bez ní neobejdeme ani my. Miminka jsou různá, mají jiné potřeby. Je zbytečné předem podléhat reklamě a vydávat ze své kapsy více, než je třeba.
Neobejdeme se určitě bez postýlky. V obchodech jsou pro novorozence i kolébky na kolečkách, které jsou lehké, snadno je přeneseme či převezeme po bytě tam, kam potřebujeme. Musíme ale myslet na to, že zhruba do půl roku (podle velikosti a obratnosti miminka) kolébku bezpodmínečně vyměníme za postýlku. A tak si zvážíme, zda se nám investice do kolébky vyplatí.
Postýlce věnujeme náležitou pozornost. Může být tzv. z druhé ruky, ale vždy musí být pevná a bezpečná. Praktické jsou boční postranice s příčkami, které lze později vyndat (dítě si samo vleze do postýlky). Oceníme i stahovatelnou postranici, která šetří naše záda, stejně tak možnost polohovat výšku matrace. U novorozence, který se nepřetáčí na stranu, si dovolíme matraci nahoře. Postupně, jak dítě roste, posunujeme lůžko z důvodu bezpečnosti níže a níže.
Postýlky se vyrábějí ve velikostech 120x60 cm a 140x70 cm, vzdálenost mez příčkami musí být 6–8 cm (aby si dítě nezaklínilo hlavičku), ale zase ne menší než 2,5 cm (může zachytit ručku, nožičku). Kolem obvodu postýlky je možné přivázat textilní zábrany, které brání průvanu.
Postýlku dáváme na klidné, teplé a světlé místo. Vždy dále od okna nebo topení, aby nedošlo k přehřátí organismu. Mysleme také na to, že miminko hlavičku natáčí za světlem. Proto ho v postýlce pravidelně otáčíme, aby si neproleželo jednu stranu hlavičky.
Matraci pořizujeme vždy novou, spíše tvrdší, aby se dětem nedeformovala páteř. Ideální je pěnová s průduchy, která odvádí vlhkost. Lůžkoviny vybíráme antialergické, lehké, ale teplé, s možností praní na vysoký stupeň.
Přebalovací pult se umí proměnit
Při výměně plínek a očistě zadečku strávíme více času, než si ve skutečnosti myslíme. Dítě přebalujeme minimálně 6–7 krát za den (často i v noci) a to zhruba do roku a půl. I když získáme časem praxi, není to záležitost na pár sekund. Proto je dobré si činnost co nejvíce usnadnit.
Praktické jsou přebalovací pulty jako samostatný kus nábytku ve výšce u pasu. My se nemusíme ohýbat (což maminky po porodu ocení). Díky zásuvkám a odkládací ploše máme veškeré kosmetické přípravky a vybavení (pudry, plenky, zásypy, čisticí ubrousky, ručníky) pěkně při ruce.
Dítě přitom leží na molitanové podložce, která je snadno omyvatelná (velký pozor ale musíme dávat zhruba od 4–5 měsíců miminka, kdy se čilejší dítka začínají přetáčet a mrskat. Pád z výšky je pro ně nebezpečný. Pokud se už stane, určitě se vypravíme do nemocnice, kde dítě zkontrolují). Přebalovací pult je obvykle vyroben tak, aby šel později přestavit na skříňku, do které se ukládají hračky a nestal se nepotřebným kusem nábytku.
Jaká má být postýlka?
• Pevná a bezpečná.
• Stahovatelné postranice, bočnice s příčkami.
• Nastavitelná výška matrace.
• Vyrobená a ošetřená zdravotně nezávadným materiálem.
• Praktická jsou kolečka – děťátko převezeme, kam právě potřebujeme.
S hygienou souvisí i koupání. Buď pořídíme dětskou vaničku, ergonomicky tvarovaný kbelík nebo zkusíme rovnou děťátko koupat ve vaně (držíme rukou hlavičku). Každému vyhovuje něco jiného, ale mnozí dávají přednost speciálnímu plastovému kbelíku. Miminko se v něm cítí podobně jako u maminky v bříšku, tělíčko má celé ponořené do vody, a tak je mu teplo. Výhodou je i nižší spotřeba vody. Barevný kyblík později poslouží na ukládání hraček. Na rozdíl od papírové krabice se neroztrhá, nezničí.