Trienále nabízí pohled na tvorbu mnoha autorů, kteří dnes hledají vlastní cesty tvorby nehledě na to, jakým směrem se ubírá většina ostatních.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Benni Efrat, expozice s názvem "Prvotní vůně", léto 2057foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

V prvních patrech a v přízemí ucítíte na trienále zajímavou vůni. Je součástí expozice Benniho Efrata z Izraele, na stropě prostoru věnovaného jeho dílu je instalována vůně, "Prvotní vůně", která v nás vyvolává dojem, že jsme skutečně mezi zvířaty.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Alena Kupčíková a její Srdce lidu z umělého kamene z roku 2008. Poděkování patří Michalovi Klegovi. foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Effrat si pohrál a místo zelené barvy použil barvu, která je k ní komplementární, barvu červenou. Sám k tomu píše: "Tráva doplňuje svět žijících a je doplňující k červené". Místo zelené barvy tak vidíme červenou, kdybychom se dlouho dívali na expozici a pak se podívali na bílý papír viděli bychom zelenou trávu a na ní exotická zvířata.

Příroda za padesát let a kuchyně bez barev

Effrat zajímavě využil našich vizuálních možností. Takto má podle něj vypadat příroda v létě za padesát let, zvířata budou uzavřena "mezi čtyřmi stěnami", přesně jako na trienále.

Mezinárodní trienále současného umění 2008: Tian Younghua, Vlajky, v sekci Milana Knížáka.foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Zaujala nás i kuchyně v bílé. Co se jejího tvaru týče tak hodnotíme nejen kuchyňskou linku, ale i ostatní předměty, které jsou na ní, všechno nakonec utváří tvar, který je odhalen.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Kuchyně od Vladimíra Peška, socha ze sádry, 2006-2007foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Na trienále můžete vidět i projekt s názvem “Mobility” zahrnující spolupráci pěti zemí a pak retrospektivu kinetického umění (umění soustředěného na pohyb, světlo a čas) s názvem “Pohyb jako poselství”, a to s důrazem na český přínos k tomuto proudu. Trienále se snaží zmapovat, jak umění reaguje na neustálé zrychlování se světa, komunikace a mizení informací.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Li Xiaosong, videoinstalace, 2007.foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Dále za pozornost stojí třeba dílo Romana Franty, Romana Trabury, Jana Steklíka, Michaela Rittsteina, Jakuba Hoška a řady jiných.Na 12 tisících metrech čtverečních máte možnost vidět současné malířství, video-art, sochařství, fotografii aj.
Více se o pořádání trienále můžete dočíst zde.

Obavy, jestli si v množství děl umíme ještě sami vybrat

Umělecká scéna je široká a pestrá a právě tato její šíře v nás často vyvolává strach a obavy. Budeme schopni si v té směsici různých stylů a úrovní vybrat tu, která nám bude do života něco přinášet?

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Mezinárodní trienále současného umění 2008.foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Milan Knížák tak třeba vystavil ke kritickému zhodnocení obrázky známé pražské postavičky, malíře známého z Karlova mostu, Antonína Votavy který je přezdívaný Čert, protože sám sebe na svých četných autoportrétech jako čerta maloval, sedíc na konci mostu s nasazenými čertovskými parůžky.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Jae-eun Choi a jeho video instalace s názvem Radost, hněv, smutek, útěcha.foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Máme ještě odpovídající měřítka pro hodnocení vkusu a nevkusu? Nebo jsme již jen odkázáni na “prověřený hlavní proud”. Nebojme se mít svůj názor a prohlédnout si díla širšího spektra, když nás někdo hodí do vody, chce nás často jen naučit plavat.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Velký zelený sliz, Divoká těla pro sochu "Silná barva", Lukáš Rittstein, Barbora Šlapetová, 2008, různé techniky.foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Zkusme to na trienále. Oproti jiným uměleckým přehlídkám ta naše pražská vyniká přehledností, umělecká díla mají dostatek prostoru aby k divákovi mluvila sama za sebe a nejsou rušena okolní změtí jiných děl a tak by se k nim mělo přistupovat.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Pohled do expozice mezinárodního trienále, sekce kinetického umění.foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Umělecké dílo nejsou housky na krámě a když díla sesypete na jednu velkou hromadu, dozajista tak jejich tvar, tedy působení na diváky, pozměníme, sice se to tak jako tak stává, ale nehledáme chaos, ale smysluplná východiska, která nám umělecká díla často mohou nabídnout, dělejme tedy i my pro ně totéž.

Mezinárodní trienále současného umění 2008.: Iris Ketter, Gang # 2, kluci a holky z gangu jsou z textilie, dřeva, lepicí pásky a sádry, připomínají objekt Kryštofa Kintery z karlínského bienále.foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek

Pražské trienále s hlavním kurátorem Tomášem Vlčkem to dozajista udělalo a výsledkem je paleta překvapivého, známého i neznámého umění. Hlavně ale umění svobodného, které se nesnaží projít do médií za každou cenu, ale zachovává si svobodu tvorby a nesnaží se za každou cenu zařadit do hlavního proudu.