Člověk si vytváří takové podmínky k žití, v kterých se cítí dobře. Do této kategorie patří i výzdoba příbytku a jeho okolí. Projdete si malebnou vesnickou náves v Pošumaví  a na docela hezkém stavení upraveném na penzion najdete objekt, který vás doslova přibije na místo. Citronově žlutá busta jelena vás zhypnotizuje tak, že na okamžik zapřemýšlíte, zda nejste na improvizované výstavě ředitele Národní Galerie Knížáka.  

Že méně je někdy více, platí i v tomto případě. Foto Novinky/Eva Rajlichová

To je ovšem jedna z mnoha podob, kterou může nevkus mít - dalo by se říci, že je to dokonce jeho explicitní zhmotnění. Nevkus může ale útočit i skrytě. Někdo rád hromadí sádrové sošky zvířátek, jinému nedá spát volné místo na zdi.

Původně celkem obyčejný dům v malebné vesničce dostal nový modrý fráček v podobě střechy, kterou nepřehlédnete... Foto Novinky/Eva Rajlichová

Speciální kategorií jsou nábytkové stěny přeplněné porcelánem, a jinými roztomilými drobnůstkami, které nemají jiný účel, než aby na ně pozvolna usedal prach. Hranice mezi vkusem a nevkusem je přitom pofidérní. Zatímco nábytek ve stylu Ludvíka XIV. se může v patřičném interiéru příjemně vyjímat, potrpíte-li si na život na zámku, v panelákovém bytě by se stoprocentně stane oční můrou.

Pokoj jako salónek - zajímavé je, že ačkoli podobné prostory najdeme v mnoha rodinných domech, patří k těm nejméně využívaným a ani návštěvy se v nich povětšinou necítí příliš dobře. Foto Novinky/Eva Rajlichová

Definovat co je a není vkusné není jednoduché. A proto by bylo zajímavé vědět, jak tento problém nahlížíte vy - naši čtenáři. Pokud se chcete k této problematice nějak vyjádřit nebo nám poslat  fotografii luxusního či docela prozaického nevkusu dle vašeho gusta máte šanci do konce srpna na bydleni@novinky.cz.