Článek
Jedna z ikon šedesátých a sedmdesátých let - lávová lampa oslavila v posledních letech svůj comeback. Mnozí ji považují za vrchol nevkusu, zatímco jiní jí zcela propadli.
Za jejího vynálezce je považován Angličan Edward Craven Walker, kterého inspiroval časovač na vaření vajíček, který signalizoval ukončení varu vypuštěním kapky tekutiny. Poprvé svou "Astro Lamp" představil veřejnosti v roce 1968 v Hamburku.
Pro svůj více vizuální než světelný efekt, který se výborně hodil do poněkud psychedelické atmosféry konce šedesátých let se stala okamžitě hitem.
Lávová lampa je spíše interiérovým doplňkem než svítidlem. Foto interfacelift.com
Lávové lampy fungují na celkem jednoduchém principu. V podstavci lampy je umístěna žárovka a na něm je umístěná skleněná dóza. V ní je olejovitá tekutina a vosk. Když se lampa zapne a tekutina se zahřeje, vosk se začne rozpouštět.
A v podobě barevných bublin, které mají různý tvar a barvu, stoupá pomalým pohybem vzhůru. Když se ochladí tak opět klesne, to probíhá do té doby, dokud je lampa v provozu. Během plutí se voskové substance mohou spolu různě spojovat či oddělovat.
Barva tekutiny i voskové substance může být různá. Foto wikimedia.org
Provozní teplota různách lávových lamp se liší, ale většinou je kolem 60 °C. Ale pozor, když je v lampě moc silná žárovka, vosk se bude držet nahoře. Naopak kdyby byla příliš slabá, zůstal by skrytý ve spodní části. Lávová lampa potřebuje na správné "nažhavení" čas, své kouzlo naplno rozvine až po třetím až čtvrtém uvedení do chodu.