Rododendrony (známé také jako pěnišníky) patří do čeledi vřesovcovitých (Eriacaceae). Původ slova pěnišník je údajně odvozen od ruského pjannyj (opilý). Sibiřští domorodci používali kořeny rododendronů pro výrobu opojných nápojů. U nás se ve volné přírodě rododendrony nevyskytují. Z našich domácích rostlin je jim nejpříbuznější především rojovník bahenní a vřes obecný.

Šlechtění a rozšíření

Na objevení rododendronů se hlavně v počátečním období podíleli především Holanďané, Francouzi a ruští botanikové, o jejich systematické rozšiřování se ale nejvíce zasloužili Britové. U nás se jejich pěstování rozšířilo především na přelomu 19. a 20. století díky Arnoštu Silvu-Taroucouovi, zakladateli průhonického parku a dendrologické společnosti.

Půdní podmínky

Rododendrony jsou rostliny chudých lesních půd s dostatkem humusu a pocházejí z oblastí vydatných na srážky. Těmto nádherným rozložitým keřům vyhovuje kyselá lesní půda, nejvhodnější zeminou je pro ně hrubá vláknitá rašelina. Ta pro ně splňuje všechny požadavky k dobrému prospívání je vzdušná, snadno přijímá vodu, dobře vodu poutá.V půdě s vyšším obsahem vápníku žloutnou rododendronům listy. (Pokud k tomu dojde, zalijeme rostlinu roztokem přípravku Sequestrene.) 

Rododendrony dodají zahradě správnou jarní atmosféru. Foto www.jatech.no

Nároky na světlo

Zahradní kříženci jsou naprosto zimovzdorní a u nás výborně prospívají. Většina z nich je vděčná za stanoviště v lehkém polostínu u vyšších okrasných dřevin, které zároveň zajistí pro skupinu pěnišníků dekorativní kulisu.

Rododendrony vysazujeme jen pod hluboko kořenící stromy, např. pod borovice, jedle, jinany, metasekvoje, duby, kaštanovníky, některé druhy javorů, neboť vytvářejí velmi jemné kořínky, které zůstávají téměř na povrchu půdy, a proto jim nejsou nijak příjemné mělce kořenící dřeviny rostoucí v jejich těsném sousedství.

Rostliny vysazujeme na jaře a na podzim vždy jen s dokonalými kořenovými baly. Před výsadbou půdu důkladně zpracujeme nejméně do hloubky dvojnásobné délky kořenového balu. Po zasazení rostliny důkladně zalijeme a vzniklou jamku po zatáhnutí vody přihrneme kyprou půdou. Tak uchováme rostlině půdní vláhu na mnohem delší dobu, což je důležité např. na víkendových zahrádkách chalup a chat.

Nejspolehlivěji se rododendrony množí v létě, a to hřížením. Při množení se výhon keře vloží do půdy a ponechá se neoddělený u mateřské rostliny až do doby, kdy se na bázi pohříženého výhonu vytvoří kořeny. Zpravidla to trvá 6-12 měsíců. (Samozřejmě že nejlepší je koupit nové rostliny.)

Křehká krása těchto květů okouzlí každého. Foto www.berenddeboer.net

Péče a ošetřování

Jestliže rododendronům dopřejeme správné stanoviště (nejlépe polostín) a kyselou půdu, budou mít dobré podmínky pro zdárný vývoj. Přesto se v péči o ně vyplatí, když nezapomeneme jednou za rok provést tzv. nastýlku, u velkokvětých druhů odstraníme odkvetlé květy a dodržíme pravidla zálivky:

Nastýlání - běžná doba pro nastýlání je pozdě v dubnu a časně v květnu. Vhodným materiálem k nastýlání je rašelina, dobrý zahradní kompost a rozložené listí. Vrstva organického materiálu okolo základu rostliny má být 5-8 cm tlustá a nemá dosahovat těsně k základům větví nebo ke kmínku.