Jak to tak občas v životě bývá, krásný romantický vztah nevydržel nápor všeho, co život přináší a odnáší, postupně se proměnil v soužití dvou, občasně se potkávajících lidí. Díky dokonalé znalosti jednoho o druhém se zvládali tolerovat, ovšem život samotný ztratil společný směr a cíl. Zvlášť Katka, která se za dekádu proměnila ze zamilované dívky na naprosto samostatnou a ne zcela chtěně nezávislou ženu, začala pociťovat neúnosnost situace.

Rozhodnutí ve prospěch paneláku

Miroslav nebyl ochotný opustit pohodlí, ale hlavně zajeté koleje ve vlastním bydlení, neprojevil ani zájem o jiná alternativní řešení situace, která v ten okamžik vyžadovala schopnost jednat a rozhodovat. Katka tedy po váhání a zvažování všech aspektů učinila rozhodnutí, doplatila dluh po předchozích nájemnících ve zmiňovaném bytě a stala se „šťastnou majitelkou“ panelového bytu 2+kk před rekonstrukcí.

Dva měsíce na rekonstrukci

Byt byl vybydlený a prázdný. Objekt má vyměněná okna za plastová, jinak veškeré vnitřní instalace a jádro byly v původním, takřka havarijním stavu. Prakticky okamžitě padlo rozhodnutí najmout profesionála, zabývajícího se návrhy interiérů, potažmo koordinací rekonstrukčních prací. Velkým štěstím pro slečnu Katku byl fakt, že její otec má díky vlastní profesi úzké vazby na kvalitní řemeslníky – nebyl tedy problém dát dohromady realizační tým v poměrně krátkém čase a zejména dohodnout slušné finanční podmínky. Okolnosti celé akce totiž vyžadovaly dokončení konstrukce do osmi týdnů, což by pro normálního smrtelníka byla buďto nerealizovatelná nebo extrémně předražená akce.

Volnost výběru a vlastní představa

Z původního záměru bytu pro mladý bezdětný pár tedy sešlo, zadání se transformovalo na oázu klidu pro svobodnou ženu, hledající další směřování vlastní existence. Osamocenost v tomto případě na jednu stranu znamená obrovský nápor nových informací, nutnosti rozhodování o věcech, které do té doby člověk naprosto nevnímal, neustálou potřebu výběru materiálů, povrchů, zařizovacích předmětů a podobně. Na druhou stranu to znamená možnost svobodně tvořit vlastní prostor podle vlastních představ bez kompromisů, ke kterým jinak zákonitě dochází.

Lze napjatý rozpočet dodržet?

Aby bylo možné dodržet napjatý rozpočet i harmonogram, přistoupil nakonec architekt i investorka k řešení, které zohledňuje fakt, že byt bude alespoň z počátku obýván jednou osobou – tedy realizování úprav všech prostor, kromě pokoje – budoucí samostatné ložnice.

Překvapivá odhalení

Nejprve proběhly nezbytné zaměřovací práce. Tak aby bylo možno seriózně určit další postup, je vždy nutné provést kvalitní zjištění stávajícího stavu. Ze zaměření vyplynulo, že to co na první pohled vypadalo jako sádrokartonový kastlík tvořící předěl mezi kuchyní a obývacím pokojem, je ve skutečnosti vedení vzduchotechniky – běžně vedené světlíkem v jádru za wc.

Naopak stěna mezi kuchyní a obývacím pokojem, která se po prvotním ohledání zdála být ne-li nosnou, tak minimálně panelovou a tedy komplikovaněji odstranitelnou, byla pouze nenosná příčka z plynosilikátu, což kompenzovalo rozhořčení nad nutností zachovat vzduchotechnickou stoupačku v prostoru kuchyně.

Kompletní vybourání jádra

Po zaměření a zjištění poloh bouratelných konstrukcí bylo přistoupeno k razantnímu kroku – kompletnímu vybourání starého rámového jádra. Byt se tak před očima změnil ze změti malých komůrek na byt relativně prostorný a hlavně vzdušnější. V tomto okamžiku již byl hotov návrh řešení, který počítal s kompletní změnou výrazu bytu – důraz byl kladen na světlo, vzdušnost a komunikaci mezi jednotlivými funkčními zónami.

Proporce bytu nakonec zůstaly

Zároveň ale vznikaly rozpočty, ty neúprosně začaly tlačit majitelku k větším a větším kompromisům. Vznikla další varianta, která více respektovala původní rozložení funkcí místností. Ta ovšem ukázala slabinu bytu – jeho velikost.

Nebylo zbytí, pokud chtěl architekt respektovat požadovanou nákladnost a zároveň nabídnout kvalitní řešení prostoru, musel se vrátit k dávno vymyšlenému konceptu a navrhnout jen dílčí změny související s rekonstrukcí jádra a renovací povrchů.

Bylo již tedy jasno, bude se pracovat se stávajícími proporcemi. Vznikly vizualizace a mohlo začít další kolo – řešení barevnosti a povrchů.

Vznikaly varianty, s od počátku poměrně jasným zadáním. Investorka dala představu o barevné škále, architekt navázal variantami a oponentními návrhy tak, aby řešení dávalo smysl nejen z pohledu budoucího uživatele.

Fota a vizualizace: Jiři Gregor GENTE