Panelákový byt ze 70. let prošel kompletní proměnou

I proto se obrátil na architekta Miroslava Bečku, s nímž měl víc než dobré zkušenosti už z předchozích úprav bytů, kanceláří i rodinných domů.

Od jeho první návštěvy bylo jasné, jakým směrem se bude všechno ubírat. „Aby se dosáhlo maximálního přirozeného prosvětlení a provzdušnění bytu, musely se především zlikvidovat všechny nesmyslné příčky, o nichž si myslím, že už v době jejich vzniku šly určitě udělat úplně jinak. Výstavba paneláků měla ovšem jasná pravidla, takže to s nimi bylo, jako když Baťa sází cvičky. Dnešnímu trendu, kdy lidé žádají otevřené prostory při zachování všech funkcí, už absolutně nevyhovují,“ konstatuje architekt.

Společně s majitelem se tak rozhodli, že celý byt nejdříve kompletně vybourají, okna, dveře i podlahy nevyjímaje, a teprve potom znovu vystaví. Právě komplexní pojetí rekonstrukce umožnilo stoprocentní řešení i takových záležitostí, jako byla třeba výměna nevzhledných topných radiátorů za teplovodní podlahové topení v celé ploše bytu s použitím vlastního, energeticky šetrného kotle, nebo i do komínů ve světlíku vzduchotechnikou svedené a pod stropem skryté odvětrání jak z kuchyně, tak z koupelny.

Výměna starých oken za nová se systémem eurokování pak poskytla mnohem větší komfort, zatímco na zakázku zhotovené celoprosklené dveře v matu i obytné plochy jednotící dubová plovoucí podlaha zase přidaly na eleganci.

Elegance dnes otevřenému interiéru vévodí natolik, až se nechce věřit, že jde opravdu o byt v panelovém domě. Vůbec nic ho totiž nepřipomíná. Ostatně – i vchod je řešený tak, že chrání soukromí, protože nově vybudovaná, tentokrát už zděná příčka naproti němu brání při otevření dveří zvědavým pohledům ostatních. V bytě vymezuje chodbu, jíž lze projít do hlavního obytného prostoru. Dnes je propojený i s moderně vybavenou a do písmene „L“ sestavenou kuchyní, již od obývacího prostoru pouze pomyslně odděluje jídelní kout.

Stejně jako střídmá kuchyňská linka s hliníkovými úchyty je v kombinaci béžové s deskou z bílého corianu, které efektně kontrastuje třeba sytě oranžový rám okna u světlíku a pocitově příjemně ji doplňují i celostěnné trojdílné posuvné dveře z matového skla.

Za nimi už je nika, kterou architekt využil pro lednici, pračku, sušičku a kotel i s tepelným ovládáním zároveň. Vůbec nic tak neruší příjemné posezení na pohodlné, krémově žluté kožené sedačce v obýváku, jemuž mj. dominuje i moderní velkoplošná audiovizuální technika. Přes den je nyní už konečně všechno, a tedy i kuchyň – prosvětlené přirozeným sluncem, večer atmosféru dotváří kombinace čtvercových podhledových sádrových světel s bodovými reflektory.

Barevné ladění stěn v holubičí šedi a bílé, jež ozvláštňuje už zmíněný oranžový tón dřevěných polic a dalších ploch se spolu se systémem osvětlení propisuje do celého interiéru. Šedostříbrná je i na velkoplošné keramické dlažbě v kuchyňské části, chodbě a samozřejmě v koupelně. Přestože je situovaná do středu bytu, i ona má přirozené denní světlo.

Právě kvůli němu nechal architekt Bečka ve zdi, která ji odděluje od pracovní a oddychové bytové části, vyříznout otvor, v němž už je pouze pískované sklo s částečným prosvětlovacím efektem.

Docela neuvěřitelná proměna bývalého panelového koupelnového jádra o 3 m2 v prostornou místnost o 12 m2 - s vanou, sprchovým koutem, úložnými prostorami a skleněnými dveřmi oddělenou toaletou - si sice vyžádala největší stavební úpravy, ale rozhodně stála za to.

A protože, když už se do něčeho investuje, má to také dobře vypadat, nešetřilo se ani na vybavení, třeba v podobě designových baterií podle A. Jacobsena z firmy Vola. Co se týká barev, v koupelně se střídá opět šedá s bílou, které dynamizuje i tmavě modrá drobná mozaika a oranžový tón obkladů.

Stejný kontrast, jen už bez modré, vládne soukromější části bytu, v níž je jak pracovní místnost, tak i oddychová část s televizí a vzadu s ložnicí. Postel s bočními stolky vytváří jeden kompaktní celek zhotovený podle „výrobního tajemství“ architekta opět z dubové podlahy. Hned vedle ní se opakuje další interiérový prvek v podobě kombinace oranžově stříkaných MDF desek a tentokrát pouze dvoudílných, matově prosklených posunovacích dveří v hliníkových rámech. I za nimi je nika, zde ovšem využitá jako velká šatní skříň.

Elegantně řešený je i prostor pod širokými bílými okenními parapety, kde jsou v celé délce místnosti nízké oranžové knihovny. „Původně jsme chtěli pracovní část oddělit příčkou, ale pak jsme zjistili, že místnost působí svou otevřeností velice příjemně,“ říká architekt Bečka.

Tím, co pro něho bylo při realizaci jeho záměru prý nejvíc důležité, byla výborná spolupráce s investorem. „Jde o klienta, který řekne své požadavky a dál už jenom případně poukazuje na věci, o které má zájem a viděl je v odborných časopisech a knihách. Nebylo to jako obvykle, kdy lidé říkají, že chtějí za každou cenu něco, co viděli třeba někde u svého kamaráda. V bytě je tak stále držena jednotná myšlenka a všude panuje harmonie.“