Článek
Když pětadvacetiletý důstojník c. k. armády, banskobystrický rodák Ladislav Hudec v roce 1918 v sibiřské tajze prchal ze zajetí a zamířil do Číny, netušil, že v nejlidnatější zemi světa zanechá nesmrtelný otisk.
Šanghaji, ve 20. letech pátému největšímu velkoměstu světa, se přezdívalo Paříž Východu. Kosmopolitní ráz, v němž dědictví čínských tradic a supermoderní vlivy Západu táhly zajedno, si vysloveně žádal nezaostávat ani za New Yorkem.
Nevěsta chodí každý den na čaj
Několik bank tudíž dalo už v roce 1923 dohromady nemalé peníze, aby si Šanghaj dopřála honosný a velice vysoký dům, podobný těm, které jako houby po dešti vyrůstaly právě v USA a jimž se začalo říkat mrakodrapy. A tehdy přišla hvězdná hodina Ladislava Hudce.
Už předtím se v Šanghaji jako architekt znamenitě uchytil. Protože se zajímal o všechno nejnovější, v letech 1927 až 1928 okukoval v Americe, jak na to. Čas na zvídavého učedníka si dokonce udělal i Raymond Hood, jenž v roce 1924 stvořil první mrakodrap – budovu novin Chicago Tribune.
Prvního prosincového dne roku 1934 se Šanghaj dmula pýchou – otevírala nejvyšší budovu mimo Severní Ameriku. Hudcův Park Hotel na ulici Nanjing Road se vytáhl se svými 24 patry do výšky 83,6 metru. Nabízel jednolůžkový pokoj v secesním stylu od 12 dolarů, dvoulůžkový od 22.
Každý, kdo něco v Šanghaji znamenal, se tu prostě musel nechat vidět. Králové, bankéři, sportovci, politici, zkrátka celebrity – ti všichni si nedovolili ho opomenout.
Ve všech bouřlivých obdobích, jimiž bývalá Říše nebeského středu prošla, Park Hotel zůstával oázou noblesního a elegantního světa.
„Když jste se tady vyučil šéfkuchařem, napsal jste si to nejlepší doporučení,“ vzpomíná bývalý zaměstnanec Pchan Ťiang-čchen (80). Také Šu Tchiou (82) pojí s hotelem osobní vzpomínka. Přesně před 60 lety se tu vdávala. „Každý den si sem zajdu na šálek zeleného čaje. A budu tak dělat, dokud budu moci,“ svěřuje se.
Kissinger se nestačil divit
Když v roce 1972 Čína a Spojené státy prolamovaly opatrnými krůčky ledy studené války, ministr zahraničí Henry Kissinger požádal svého hostitele, tehdejšího předsedu vlády Čínské lidové republiky Čou En-laje, aby mu ukázal v Šanghaji architektonický skvost, o němž tolik slyšel.
O dvacet let později se Kissinger vrátil a nemohl Park Hotel, půl století nejvyšší stavbu města, vůbec nalézt. Obklopil ji totiž les konstrukcí ze skla a oceli, a sama Šanghaj se mění tak, že stačí jen pár měsíců, a k nebi se vzpínají nové dominanty. Slovenská expozice na Světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji Hudce, nejstaršího ze šesti dětí, neopomněla.
Mrakodrap a jeho tvůrce
- otevřen v prosinci 1934
- 24 pater do výšky 83,6 m
- do posledního patra navrhl architekt Ladislav Hudec noční bar s otvírací střechou
- v 15. patře je restaurace s výhledem na Šanghaj
- Park Hotel byl až do roku 1983 nejvyšší budovou ve městě
- nedaleko od něho se pořádaly proslulé dostihy
- stavba měla nejrychlejší výtah v Číně
- v roce 1935 přibyla zimní zahrada a ve 14. patře hlavní sál pro pořádání banketů
- hotel prošel renovací v roce 1997 pod vedením Američaba G. Gregoriana, zaměřila se především na interiéry
- v 1. patře si dnes zájemci mohou prohlédnout expozici Hudcových skic, dokumentů, dopisů a plakátů přibližujících zrod mrakodrapu
- Hudcův otec – architekt se podílel na stavbě metra v Budapešti
- Syn se oženil s Němkou G. Fischerovou, měli tři děti
- Po roce 1947 Hudec žil ve Švýcarsku a v Kalifornii
Vzdá hold muži, který přesně věděl, co chce, a dokázal jít za svým snem.
