V České republice je zhruba milión dvě stě tisíc bytů v panelových domech, které se stavěly v době, kdy energetické úspory nebyly na pořadu dne. Kolik z nich prošlo do dnešního dne rekonstrukcí?

Přibližně asi polovina prošla nějakou rekonstrukcí, většinou však šlo o částečnou rekonstrukci, nikoli komplexní.

V čem rekonstrukce spočívaly a jakých energetických úspor se při nich dosáhlo?

Většinou šlo o částečné zateplení, výměnu oken, případně o částečnou revitalizaci starších budov. Souhrn dosažených úspor neznáme, protože jejich variabilita je velká a závisí kromě jiného na tvaru budovy, kvalitě stavebních konstrukcí, velikosti bytů atd. O čem máme přehled, jsou možné úspory energie na metr čtvereční podlahové plochy při kvalitním zateplení. Vyjdeme-li z toho, že starší panelový dům může mít spotřebu od sto třiceti do dvou set šedesáti kWh/m2 za rok, pak standard současných rekonstrukcí je mezi 60–90 kWh/m2 a víme, že lze dosáhnout až pouhé poloviny takové spotřeby, tedy 20– 30kWh/m2 za rok. Tedy běžně se lze dostat na hodnoty nízkoenergetických staveb. Jsme však schopni při splnění určitých předpokladů jít i pod tuto hranici a dosáhnout až na tzv. pasivní standard do 15kWh/m2.

Hovořit v souvislosti s paneláky, které jsou vyhlášené svou energetickou rozmařilostí, o pasivní úrovni spotřeby energie je poněkud překvapivé. Jak toho lze dosáhnout?

Pasivní úrovně spotřeby lze u panelových domů dosáhnout jen tehdy, pokud jsou tvarové propozice domu tak kvalitní, že to umožní. Důležitý je co nejmenší poměr plochy konstrukcí tvořících obálku budovy k objemu domu; ideální je krychle. V každém případě je zároveň nezbytné použít systém centrálního větrání s rekuperací tepla.

Pasivní bydlení s rekuperací vzduchu není jen technickou záležitostí, ale předpokládá i změnu ve stylu bydlení. Přijmou to nájemníci?

Je to jiný styl. Obyvatelé klasických paneláků byli zvyklí na to, že přišli domů, nemuseli nic dělat a v bytě bylo teplo. To se v podstatě nemění, ale obyvatel pasivního domu se musí chovat trochu vnímavěji a naučit se s rekonstruovaným bytem žít. V technickém provedení existují určité rezervy a vždy je prostor pro zlepšování. Dnešní technologie rekuperace tepla je zcela jiná než kupříkladu před deseti lety a určitě se bude dál vyvíjet.

Historický panelový dům byl kostkou s netěsnými okny, kde se topilo a „ventilačkou“ větralo jako o život. Radiátory měly ventil se dvěma základními polohami: zapnuto–vypnuto a na střeše byl ventilátor, který v určitých časových intervalech odsával špatný vzduch z digestoří, záchodů a koupelen. Většina rekonstrukcí probíhala zpočátku tak, že se ovládací ventily radiátorů vyměnily za termoregulační a pak se přidaly poměrové měřiče tepla, aby nájemníci omezili topení. Ve druhé fázi se vyměnila okna, ale už nikdo obyvatelům bytů neřekl, že po výměně netěsných oken za těsná se musí prostě větrat. Potom se panelový dům zateplil, ale s větráním se dál nic nedělalo, což vedlo k vlhnutí konstrukce zevnitř a k výskytu plísní v okolí tepelných mostů.

Takže jak dál?

Další etapa rekonstrukce, která musí u panelových domů logicky následovat, je v oblasti ventilačních systémů. První pokusy, které spočívaly ve vytvoření otvorů s řízeným vstupem vzduchu, měly ten nedostatek, že dodávaný vzduch nebyl předehřátý. U podlahy se tak tvořila vrstva studeného vzduchu, což bylo nepříjemné, a lidé otvory ucpávali. My jsme během našeho výzkumu pro ministerstvo životního prostředí zjistili, že při rekonstrukci centrálního odtahového systému je nutné řídit přívod vzduchu s ohledem na aktuální potřebu, která však u čtyřčlenné rodiny činí v obývacím pokoji sto kubíků za hodinu. Logicky se proto dostáváme k potřebě kvalitativně nového systému, což je systém větrání s rekuperací tepla odpadního vzduchu, který bude šetřit teplo potřebné na ohřátí přiváděného vzduchu a bude pro obyvatele bytů komfortnější, tak aby nestrádali kvůli nadměrné koncentraci oxidu uhličitého v prostoru.

Rekonstrukce panelových domů je u nás živým problémem a stát ji doposud podporoval programem Panel a donedávna i prostřednictvím programu Zelená úsporám. Zelené úspory pro paneláky už skončily, a jak to vypadá, v nejbližší době skončí i program Panel. Povede to k zastavení rekonstrukcí?

Obě zmíněné podpory byly velmi dobré a působily motivačně na majitele panelových domů, ať již šlo o soukromníky, družstva či obce. Proto je škoda, že dochází k jejich ukončení. Nicméně si myslím, že rekonstrukce do budoucna neskončí, protože ekonomika zateplení je mnohem lepší, než byla v minulosti. Ukazuje se to na rostoucí ceně tepla zejména z plynových kotelen. Vezmeme-li cenu 477 Kč za gigajoule tepla, což je například průměrná cena v Praze, tak velmi kvalitní zateplovací opatření mají návratnost mezi sedmi až čtrnácti roky a komplexní rekonstrukce včetně rekuperace tepla mezi deseti až osmnácti roky, což i s ohledem na zvýšený komfort bydlení je ekonomicky atraktivní.

Takže jste optimistou, že není daleko doba, kdy si běžně budeme moci přečíst inzerát: prodám panelový byt v pasivním energetickém standardu?

Ano. Tak bych si to představoval, to by bylo báječné.