Když pětadvacetiletý důstojník c. k. armády, banskobystrický rodák Ladislav Hudec v roce 1918 v sibiřské tajze prchal ze zajetí a zamířil do Číny, netušil, že v nejlidnatější zemi světa zanechá nesmrtelný otisk.

Šanghaji, ve 20. letech pátému největšímu velkoměstu světa, se přezdívalo Paříž Východu. Kosmopolitní ráz, v němž dědictví čínských tradic a supermoderní vlivy Západu táhly zajedno, si vysloveně žádal nezaostávat ani za New Yorkem.

Slavný šanghajský Park Hotel (první budova zleva)

Slavný šanghajský Park Hotel (první budova zleva)

FOTO: archív Ľubica Obuchová

Nevěsta chodí každý den na čaj

Několik bank tudíž dalo už v roce 1923 dohromady nemalé peníze, aby si Šanghaj dopřála honosný a velice vysoký dům, podobný těm, které jako houby po dešti vyrůstaly právě v USA a jimž se začalo říkat mrakodrapy. A tehdy přišla hvězdná hodina Ladislava Hudce.

Už předtím se v Šanghaji jako architekt znamenitě uchytil. Protože se zajímal o všechno nejnovější, v letech 1927 až 1928 okukoval v Americe, jak na to. Čas na zvídavého učedníka si dokonce udělal i Raymond Hood, jenž v roce 1924 stvořil první mrakodrap – budovu novin Chicago Tribune.

Prvního prosincového dne roku 1934 se Šanghaj dmula pýchou – otevírala nejvyšší budovu mimo Severní Ameriku. Hudcův Park Hotel na ulici Nanjing Road se vytáhl se svými 24 patry do výšky 83,6 metru. Nabízel jednolůžkový pokoj v secesním stylu od 12 dolarů, dvoulůžkový od 22.

Každý, kdo něco v Šanghaji znamenal, se tu prostě musel nechat vidět. Králové, bankéři, sportovci, politici, zkrátka celebrity – ti všichni si nedovolili ho opomenout.
Ve všech bouřlivých obdobích, jimiž bývalá Říše nebeského středu prošla, Park Hotel zůstával oázou noblesního a elegantního světa.

Ladislav Hudec

Ladislav Hudec

FOTO: archív Ľubica Obuchová

„Když jste se tady vyučil šéfkuchařem, napsal jste si to nejlepší doporučení,“ vzpomíná bývalý zaměstnanec Pchan Ťiang-čchen (80). Také Šu Tchiou (82) pojí s hotelem osobní vzpomínka. Přesně před 60 lety se tu vdávala. „Každý den si sem zajdu na šálek zeleného čaje. A budu tak dělat, dokud budu moci,“ svěřuje se.

Kissinger se nestačil divit

Když v roce 1972 Čína a Spojené státy prolamovaly opatrnými krůčky ledy studené války, ministr zahraničí Henry Kissinger požádal svého hostitele, tehdejšího předsedu vlády Čínské lidové republiky Čou En-laje, aby mu ukázal v Šanghaji architektonický skvost, o němž tolik slyšel.

O dvacet let později se Kissinger vrátil a nemohl Park Hotel, půl století nejvyšší stavbu města, vůbec nalézt. Obklopil ji totiž les konstrukcí ze skla a oceli, a sama Šanghaj se mění tak, že stačí jen pár měsíců, a k nebi se vzpínají nové dominanty. Slovenská expozice na Světové výstavě EXPO 2010 v Šanghaji Hudce, nejstaršího ze šesti dětí, neopomněla.

Vzdá hold muži, který přesně věděl, co chce, a dokázal jít za svým snem.