Stavbu kolektorů, do kterých jsou svedeny plynovody, vodovody, vedení tepla, ale také internetu a kabelových televizí, platí hlavní město. Jeden kilometr tohoto podzemního tunelu stojí podle Čapka v průměru asi 750 miliónů korun. "Není to levná záležitost, ale pokud už jsou jednou postaveny, vydělají si na provoz," zdůraznil ředitel. Vysvětlil, že společnost stoprocentně vlastněná městem dostává platby od firem, které kolektory využívají.

Zda a kdy budou dokončeny stavby, které má firma Kolektory Praha naplánovány, není zcela jasné. Magistrát chce totiž kvůli krizi šetřit, z výstavby kolektoru pod Hlávkovým mostem proto škrtl investici ve výši 350 miliónů korun.

Nezbytná je oprava Hlávkova mostu

Podle Čapka je oprava Hlávkova mostu nezbytná. A když k ní magistrát přistoupí, stavaři budou muset dočasně přesunout všechny inženýrské sítě, které v konstrukci mostu vedou. Čapek zdůrazňuje, že kolektorové řešení by bylo nejlevnější. V jiném případě by totiž, aby nebyly přerušeny dodávky vody či plynu, musel být sestaven prozatímní most.

Opravený Hlávkův most by také nemusel mít takovou nosnost, pokud by všechny inženýrské sítě vedly pod řekou. V tom případě by se povedlo kolektory propojit oba břehy Vltavy, na kterých již v současnosti tunely končí.

Další stavbou, která úzce souvisí s kolektory pod Vltavou u Hlávkova mostu, je vybudování podzemního tunelového vedení sítě v Revoluční ulici. V případě dokončení obou projektů by bylo kompletně propojeno centrum se severem města. "Umožní to okruhování sítí ze severní části města do centra. Bude to významná záležitost jak pro teplárny, tak pro vodovody, plynárny, ale i pro kabelové sítě," řekl Čapek.

Kolektorová firma má v plánu využít i plánované stavby tunelů pro magistrálu pod Národním muzeem a propojit kolektory horní část Václavského náměstí s náměstím I. P. Pavlova. Druhou oblastí, kterou podle Čapka musí metropole vyřešit, jsou takzvané kritické soutěsky města. To jsou místa, ve kterých jezdí doprava v natolik úzkém koridoru, že například havárie vody zde způsobí závažné dopravní potíže.

Takové místo je například u Křižovnického náměstí u Karlova mostu, na spojnici mezi Karmelitskou a Letenskou ulicí na Malostranském náměstí nebo Vyšehradský tunel. Uvažuje se zde proto nejenom o vyřešení dopravy, například jejím zakopáním pod zem, ale právě také o uklizení všech sítí do bezpečnějších tunelů.

Do budoucna uvažují Kolektory Praha o výstavbě kolektorového vedení také v ulicích Pařížská, Jungmannova a Spálená.

Praha je kolektorová velmoc

V Praze je podle Čapka asi 90 kilometrů kolektorů, což z ní dělá nejen evropskou, ale i světovou velmoc. Většina kolektorů byla postavena na satelitních sídlištích kolem Prahy. V současné době jsou ve výstavbě dva podzemní tunely na Václavském náměstí, jeden bude hotov do konce srpna, druhý do konce roku.

Bezpečí v tunelech zabezpečuje moderní zařízení, čidla například hlídají vstupy, ale měří také úniky z potrubí nebo přítomnost nebezpečných látek. Podle Čapka se tak daří včas odhalit hrozící havárie například vodovodního řádu.

Kolektory se nacházejí v hloubce od 11 do 42 metrů pod zemí. Jejich výhodou je zejména to, že se při opravách havárií inženýrských sítí nemusejí rozkopávat ulice a chodníky. Sítě jsou navíc v lepším prostředí a mají delší životnost. První kolektorové tunely se v Praze začaly razit v roce 1973. Vedle metropole jsou nyní v Česku například v Brně, Ostravě, Mostě nebo Táboře.