Osmák degu svého majitele hned pozná, k cizím je nedůvěřivý

Osmák degu pochází z Jižní Ameriky – je to malý hlodavec, kterému se také říká chilská veverka. Zajímavý je i původ jeho jména. Jeho žvýkací zuby, tedy stoličky mají na horní ploše výstupky, které připomínají číslo osm. Historie chovu osmáků u nás začíná v 50. letech dvacátého století.

Jako mnoho hlodavců i osmáci byli nejprve využíváni jako pokusná zvířata. Osmáci především při výzkumu cukrovky, protože jejich organismus není schopen cukr trávit. Postupně se z laboratorních chovů osmáci dostali i k běžným domácím chovatelům a doznali poměrně velké obliby.

Přestože je chov osmáků nenáročný, přece jen jsou to živí tvorové se specifickými potřebami. Především je třeba připravit pro osmáky příbytek. Jsou to zvířata, která potřebují prostor, a tomu by mělo jejich obydlí odpovídat. Nemusí být široké, osmáci rádi žijí „vertikálně“, tedy šplhají. Stačí tak především dostatečná výška.

„Můžeme si vybrat mezi klecí, voliérou, teráriem a kombinací s akváriem. Kutilové mohou předělat třeba starou skříň. Důležité je ale odvětrávání, nedoporučuje se uzavřený prostor,“ říká chovatelka osmáků Jana Sýkorová.

Osmák je hlodavec, nesmíme tak zapomenout na to, že bude zkoušet ohlodávat i materiál svého příbytku. Proto by dno mělo být například ze skla nebo plechu a stěny a strop také z nějakého pevného materiálu, který zvířata nerozkoušou.

Ideální je, i vzhledem k větrání, kovová klec. Tu je třeba vybavit například větvemi, poličkami. Je možné přidat i různé prolézačky, žebříčky, trávová hnízda a podobně. Velice důležité je myslet na bezpečnost osmáků. Občas i oni z prolézaček spadnou a neměli by padat z velké výšky, proto je vhodné v kleci zbudovat mezipatra.

Každý začínající chovatel má vždy dilema, kolik osmáků si pro začátek pořídit. Vzhledem k tomu, že osmáci jsou vysoce sociální zvířata, vždy by měli bydlet alespoň po dvou. Je už pak na chovateli, čemu dá přednost.

Samozřejmě je hezké mít párek, tedy samce a samičku. Ale nezapomeňte, že samice může mít mláďata celoročně. Rodí i čtyřikrát do roka a ve vrhu je až 6 mláďat. Takže osmáčí rodinka se pak ve velice krátkém čase namnoží do velkých počtů.

Proto, pokud nechcete řešit problém, kam s nimi, pořiďte si dva nebo více jedinců jednoho pohlaví. Skupina samců nebo samic se velice dobře snáší a zvířata nestrádají ani v době, kdy na ně chovatel nemá moc času.

Osmáci jsou vegetariáni, a podle toho by v zajetí měla vypadat jejich strava. „Základní složkou v jídelníčku osmáka je seno, které musí mít neustále k dispozici. Pevná složka jídelníčku by neměla obsahovat příliš obilnin. Při koupi krmení v obchodě s chovatelskými potřebami dejte velký pozor na složení. Běžná krmiva pro křečíky jsou naprosto nevhodná,“ říká chovatelka Monika Procházková.

Dnes už obchody s chovatelskými potřebami nabízejí speciální krmiva pro osmáky, takže není problém sehnat to nejvhodnější. Potravu lze zpestřit kousky syrové zeleniny.

Velice důležité je, aby potrava neobsahovala cukr, protože jak už bylo řečeno, osmáci ho nejsou schopni trávit. Ten obsahuje čerstvé i sušené ovoce, proto je pro osmáky naprosto nevhodné.

V zajetí je nejlepší osmáky krmit jednou denně. Stejně jako většina ostatních zvířat chovaných v zajetí i osmáci by měli mít neustálý přístup k čerstvé vodě. Miska s vodou není správné řešení, osmáci ji velice rychle znečistí.

Nejvhodnější jsou speciální napáječky, které jsou na trhu běžně k dispozici. A ještě jedna důležitá věc – každý osmák by měl mít svou misku s krmením. Předejdete tak případným rvačkám a strádání osmáka, který je v hierarchii skupiny nejníže.

Osmáci jsou družná zvířata a bez problémů si na člověka a kontakt s ním zvyknou. Samozřejmě je třeba je takto socializovat už odmalička. Ale i manipulace s nimi a jejich socializace má svá specifika.

„Osmák je velmi inteligentní tvor. Pozná známé tváře, k cizím je nedůvěřivý. Ve většině případů se dá ochočit do několika týdnů. Nesmí se na něj ale chvátat, nechytat jej násilím,“ radí Jana Sýkorová a dodává: „Osmáci by se neměli brát shora. Mají tak pocit, že jste predátor, a snaží se utéci. Přitom jim můžete i utrhnout ocásek. Ideální je nechat je postupně vlézt na ruku nebo rameno za pamlskem. Přitom je můžete učit i na zašustění sáčku nebo zamlaskání. Po pár dnech sami čekají a chtějí ven.“

Obzvlášť u dětí je třeba dávat pozor, aby se k osmákovi chovaly jemně a opatrně s ním manipulovaly. Jinak je osmák vhodným zvířetem pro větší děti, které se o něj mohou bez problémů plnohodnotně postarat.

Chovatelé osmáků nemusí být nikde registrováni ani organizováni, je nejlepší pořídit si osmáka od nějakého zkušeného chovatele. Ten pak začátečníkovi bude v jeho počátcích chovu jistě nejlepším zdrojem rad a informací.

Osmáky lze zakoupit i v prodejnách se zvířaty nebo na inzerát. Obojí je tak trochu sázkou do loterie. Především v případě, kdy inzerent nenabízí osobní návštěvu. Seriózní chovatelé vedou svým osmákům rodokmeny, kde lze vysledovat případné zdravotní problémy.

Osmáci nepodléhají žádné povinnosti očkování. Veterinární péče se tedy omezuje pouze na případy skutečných zdravotních problémů. Je dobré si dopředu zjistit, který veterinář v okolí má s osmáky zkušenosti.

Samozřejmě třeba zranění je schopen ošetřit jakýkoli veterinář. Větší problémy, například trávicí a podobně, už vyžadují zkušenost a hlubší znalosti zvířete.

Nejčastějšími problémy je jejich vrozená cukrovka a nedodržení zásad krmení majitelem. Také jim přerůstají zuby, pokud nemají možnost si je obrušovat, a mají pak problémy s příjmem potravy. V takovém případě musí veterinář zoubky mechanicky obrousit.

Osmáci se dožívají pěti až devíti let. Pokud dostanou dobrou péči, jsou po celý svůj život kamarádem a mazlíkem celé rodiny.