Obedience je jeden z nejmladších kynologických sportů. Jako některé další vznikl v Anglii na počátku padesátých let 20. století. Na prestižní psí výstavě Cruft's tehdy pravidelně předváděli kynologové se svými čtyřnohými parťáky, co vše dokážou. Od toho už byl jen krůček k tomu přehlídku přetvořit na soutěž a obedience byla na světě.

U nás se první závody uskutečnily v roce 2007, rok poté, co vznikl Klub obedience CZ, který u nás tento sport zastřešuje. Od té doby se i u nás pořádají závody, skládají zkoušky a vysílají se naše nejlepší dvojice i na srovnání svých výkonů do zahraničí.

Hodnotí se i psovod

Co to je obedience? Jak z překladu názvu vyplývá, jedná se o výcvik poslušnosti psa. Při něm ale nezáleží pouze na tom, jak jednotlivé cviky provádí pes, ale je hodnocena i spolupráce s psovodem, tedy i jeho výkon.

Obedience je sport, kterému se může pes učit prakticky od malička. Samozřejmě, v závislosti na svých schopnostech. Takto si s činkou umí poradit šestiměsíční štěně.

Obedience je sport, kterému se může pes učit prakticky od malička. Samozřejmě, v závislosti na svých schopnostech. Takto si s činkou umí poradit šestiměsíční štěně.

FOTO: Jana Krátká

Jednotlivé cviky jsou přesně popsány ve zkušebním řádu obedience. Kromě pár výjimek se jedná o standardní cviky poslušnosti, jak je známe z ostatních kynologických sportů. Tady by ovšem měly být dotaženy do naprosté přesnosti a dokonalosti. Obedience obsahuje i cviky, kdy je pes ovládán na určitou vzdálenost. Při všech cvicích je pes bez vodítka.

Celkem se každá zkouška (tedy i závodní kategorie) skládá z deseti cviků. Devět z nich je klasických cviků poslušnosti, jeden spadá do kategorie pachových prací, v tomto případě je to rozlišení předmětu psovoda mezi ostatními předměty.

Jak a kde začít

Výcvik psa pro obedience začíná prakticky od chvíle, kdy si ho majitel přiveze domů. U obedience totiž nelze na zvířeti nic nátlakem vynucovat, vše je založeno na dobrém vztahu mezi psem a psovodem. Proto je už od malička třeba tento vztah pěstovat a rozvíjet.

„My jsme začali s výcvikem obedience až ve třech letech. Využili jsme zimního výcviku v hale, kde jsou ideální podmínky,” říká Marta Nobarová, která se šestiletým československým vlčákem jménem Cuki Amant Gris obedience úspěšně cvičí. Samozřejmě je dobré účastnit se základních kurzů na cvičáku, vlastní výcvik je důležité provádět pod vedením zkušeného trenéra.

Základem obedience, stejně, jako všech ostatních kynologických sportů, je dobrý vztah mezi psem a psovodem. Zvíře musí plnit veškeré povely ochotně a výcvik je musí těšit.

Základem obedience, jako u všech ostatních kynologických sportů, je dobrý vztah mezi psem a psovodem. Zvíře musí plnit veškeré povely ochotně.

FOTO: Marta Nobarová

„Výcvikář poradí v začátcích a provede všemi cviky. Doporučuji potom cvičit i doma, ale vedení považuji za důležité,” vysvětluje Marta Nobarová. „Sami nevidíte chyby, zkušený výcvikář odhalí i spoustu drobných nedostatků a pomůže je opravit. I výcvik ve skupině spolu s ostatními psy je důležitý, neboť v obedience se provádí odložení psa ve skupině ostatních psů.”

Výběr vhodného plemene

Každé plemeno, ale i každý jednotlivý pes má různé předpoklady být v obedience úspěšný. Samozřejmě se dá cvičit prakticky s jakýmkoli psem. Nejčastěji se využívají border kolie, zastoupení plemen v obedience je většinou velmi pestré. Výhodou obedience je, že se výkon psa hodnotí i s přihlédnutím k tomu, o jaké jde plemeno. Německá doga nebude vykonávat cviky stejně rychle jako zmíněná border kolie, k tomu rozhodčí při hodnocení přihlíží.

Podobně tomu je třeba u československého vlčáka. „Je to občas velice svéhlavé a tvrdohlavé plemeno. Proto se může zdát výcvik obedience náročnější než u jiných plemen,” vysvětluje Marta Nobarová. „Díky využívání různých motivačních metod v nácviku se ale pes zabaví a zároveň se rozvine v koordinaci těla, myšlení i osobnosti.”

Ideálním psem pro obedience je ten, který je žravý i hravý, má chuť pracovat pro člověka, běhat a zvládne se soustředit na své výkony. Pes by měl být dostatečně vyzrálý, neměl by být agresivní a měl by umět základy poslušnosti.

Cvičit se dá i v interiéru

Výhodou obedience je, že jde o sport, který není extrémně náročný na prostor. Většina ostatních kynologických sportů potřebuje velkou plochu cvičáku, navíc se na venkovních plochách musí pracovat v každém počasí.

Samozřejmě i u obedience většina výcviku probíhá venku, ovšem nejsou výjimkou sportovní kluby, které mají k dispozici například malou halu, kde lze cvičit celoročně bez ohledu na počasí. Velikost vnitřního prostoru 20x30 metrů už vyhovuje i oficiálním závodům obedience.

Za nepříznivého počasí lze cvičit například v halách.

Za nepříznivého počasí lze cvičit například v halách.

FOTO: Marta Nobarová

Také vybavení psa a psovoda pro výcvik obedience není nijak náročné. Pes musí mít obojek a vodítko, dále stačí už jen činka na aportování a pro výcvik pár malých kuželů, kterými si psovod pomáhá při nácviku různých disciplín. Překážku pro přeskakování má každý cvičák, tu psovod pořizovat nemusí.

Kde a jak často cvičit

Odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá – cvičit tak často, jak to jen jde a prakticky kdekoliv. Kdo má ambice dosáhnout na nejvyšší příčky, tedy složit vyšší zkoušky, nebo zvítězit v závodech, cvičí denně. Důležitější než četnost výcviku, je jeho kvalita.

„Cvičit by se mělo postupně a s citem, nic nehrotit a snažit se, aby pes věděl, o co jde, potom ladit přesnost. Sebemenší netrpělivost vás může vrátit o několik kroků zpět,” podotýká Marta Nobarová.

Toto pravidlo platí v kynologii obecně a ve sportech, kde záleží na přesnosti, obzvlášť. Na výcvik obedience nepotřebujete žádné zvláštní prostory, dá se cvičit i v rámci procházky. Je ale třeba dodržovat pravidlo, že pes by se neměl přetěžovat.

„Na výcvik stačí rovná posekaná louka. Dál se dostanete, pokud psovi věnujete denně 15 minut, než když ho budete mordovat jednou týdně celou hodinu,” upozorňuje Lucie Gabrielová, která stála u zrodu obedience u nás. Je nejen držitelkou mnoha ocenění, i mezinárodních, ale také licence mezinárodní rozhodčí obedience. „Trénink má být promyšlený, intenzivní a krátký tak, aby skončil, dokud se chce pes dál učit a pokračovat ve cvičení a hraní,” dodává.

Chybami se člověk i pes učí

Nejvíce chyb může člověk udělat při výcviku tím, že přecení své síly i schopnosti a snaží se psa vycvičit sám doma. I ti nejlepší kynologové alespoň občas potřebují, aby jejich výkon někdo zhodnotil zvenčí a upozornil je na chyby, které sami nemohou vidět. Nejčastějším problémem je pak nedostatek motivace psa, přetěžování při výcviku a také netrpělivost psovoda.

Poslušnost prověří i disciplína odložení s ostatními psy.

Poslušnost prověří i disciplína odložení s ostatními psy.

FOTO: Jana Krátká

„Z vlastní zkušenosti vím, že pes dokáže vymyslet spoustu překvapení. Jeden z nedávných kousků toho mého byl, že si na povel na dálku ,lehni´ lehl, ale na záda,” směje se Marta Nobarová, a pokračuje: „I v takovém případě musí ale psovod zůstat klidný a trpělivě se psem správné provedení cviku znovu a znovu nacvičit.”

Zkoušky, závody a tituly

Motivací k výcviku obedience pro majitele psa není jen radost z toho, co se pes naučí, ale také možnost skládat s ním zkoušky a poměřovat se na závodech s ostatními. V obedience jsou čtyři stupně zkoušek.

OB-Z je základní pro úplné začátečníky. Další mají označení OB1 až OB3 podle obtížnosti. Mistrovství světa se vždy pořádají podle pravidel zkoušky OB3, v mistrovství ČR se startuje ve všech třídách.

„Nejvyšším závodem je samozřejmě Mistrovství světa, tam klub Obedience CZ vysílá pravidelně své týmy,” říká Lucie Gabrielová. „V prvním kole závodí všichni závodníci. Do finále pak postupuje nejlepších 20. V roce 2013 vyhrála první kolo na MS Dana Valešová s borderkou Medy, ten samý rok se Česká republika umístila v soutěži států na krásném třetím místě,” pochvaluje si Gabrielová.

Pravidla se musí dodržovat

Pokud se majitel psa začne věnovat obedience a udělá alespoň první zkoušku, má dobrý základ pro všestranný výcvik. Pes, který zvládá obedience, má tak v této části všestranného výcviku náskok.

U jednotlivých disciplín hraje velkou roli přesnost provedení jednotlivých úkonů.

U jednotlivých disciplín hraje velkou roli přesnost provedení úkonů.

FOTO: Marta Nobarová

„Je velkou výhodou, když pes ovládá přesnost, která je vyžadována u zkoušek obedience. Tu pak může využít i u jiných kynologických zkoušek. Cvičení obedience není jen o jednotlivci, ale o celé skupině psů, kteří v ní cvičí společně, a přitom je psovodi nemají na vodítku, takže je neovládají přímo. Váš pes se díky tomu může naučit klidu, přestane vnímat ostatní psy a koncentruje se jen na vás a na váš společný výkon,” popisuje Marta Nobarová.

Na závěr jeden ze základních principů, který Lucie Gabrielová zdůrazňuje: „Lidé se hodně soustředí na technickou stránku cviků a zapomínají na projev psa. Vše ho musí nejdřív bavit, aby měl chuť dělat cviky rychleji a přesněji. Psi navíc vidí svět černobíle, pravidla by proto měla být nastavena jasně a platit vždy. Není snadné je dodržovat, ale bez nich je pochopení toho, co po zvířeti chcete, u psa mnohem složitější.”