Chov křepelek v zajetí má dlouhou historii, první zmínky o něm jsou z 12. století z Japonska. Křepelky však lidé nechovali jako užitkové ptáky, měly především potěšit chovatele svým typickým zpěvem. Právě japonské křepelky jsou oním druhem, který je dnes po celém světě nejvíce rozšířený v zajetí jako užitkový druh.

Lidé doma běžně chovají slepice, kachny nebo husy, ale mají často strach chovat křepelky, protože se domnívají, že jejich chov je extrémně náročný.

„Opak je pravdou. Křepelka japonská je malá a není náročná ani na místo, konzumuje relativně málo krmiva vzhledem k nosnosti a vlastní hmotnosti,” vysvětluje Pavel Dudek z rodinné firmy Badych specializující se na chov křepelek a dodává: „Křepelka má rychlejší metabolismus ve srovnání s jinými ptáky a je schopná se adaptovat prakticky na jakékoli prostředí.”

Vejce nebo maso?

Pokud byste chtěli zkusit chovat křepelky, musíte se nejprve rozhodnout, jestli je chcete kvůli jejich vajíčkům, nebo masu. Většina chovatelů v Česku má křepelky na vejce, v současnosti je o ně velký zájem kvůli energetické vydatnosti.

Samozřejmě, že i masné typy snášejí vejce, jen jich nesnášejí tolik, jako nosné druhy. Ty mají až 300 vajec ročně. Masné křepelky jsou robustnější, ale i tak patří mezi drobné ptáky, jejichž hmotnost v dospělosti dosahuje jen zřídka 400 gramů.

„Křepelky mají opačný pohlavní dimorfismus,” vysvětluje Libor Koutný, který chová křepelky na své zahrádce. „Znamená to, že samci jsou drobnější než samičky,” upřesňuje.

Křepelčí vajíčka jsou mnohem menší než slepičí.

Křepelčí vajíčka jsou mnohem menší než slepičí.

FOTO: Pavel Dudek (2x)

Křepelky, stejně jako třeba slepice, lze chovat několika způsoby. Venkovní velká voliéra je pro ně přirozenějším prostředím. Protože je křepelka drobná, hrozí jí mnohem více nebezpečí od predátorů.

„Voliéru je třeba dobře zabezpečit nejen proti liškám, kunám nebo kočkám, ale také proti potkanům i myším,” radí Libor Koutný. A nejde jen o to, že predátoři křepelky loví. Křepelky jsou velice plaché, a tak je jakékoli vyrušení například i tím, že se jim do voliéry dostane myška, dokáže hodně vystresovat.

Křepelka zobe z ruky
Přestože jsou křepelky plaší ptáci, lze je ochočit. Pokud se o kuřátko staráte odmalička, berete ho do rukou, hladíte a zvykáte na svou přítomnost, v dospělosti mu tento vztah zůstane vštípen. Není pak žádný problém, aby křepelky doslova zobaly z ruky. Samozřejmě takový přístup je možný jen v opravdu maličkých chovech, kdy se chová jen do deseti kusů křepelek. Má to současně i ten efekt, že křepelky jsou méně náchylné ke stresu a tím i lépe a více snášejí.

Chov křepelek ve voliéře je současně pěkným oživením zahrady. Na druhou stranu tento typ chovu nepřináší chovateli mnoho užitku. Křepelky totiž vejce snášejí pouze v době, kdy teploty trvale překračují 20 stupňů. Proto se ve venkovním chovu snůšky dočkáte jen v letních měsících.

Navíc křepelky nesnášejí dobře mrazy, které jsou v našich končinách běžné. I ve venkovní voliéře musí mít svůj kurníček, ve kterém tráví noc. Je třeba ho na noc vždy zavřít. Předejdete tím nočním loveckým útokům predátorů.

Křepelky je možné si ochočit a dokonce je naučit zobat z ruky. Je to ale technciky možné jen u velmi malých chovů. Ptáci jsou pak klidnější a lépe i snášejí.

Křepelky je možné si ochočit, dokonce je naučit zobat z ruky. Je to ale technicky možné jen u velmi malých chovů. Ptáci jsou pak klidnější a lépe i snášejí.

Dalším úskalím venkovního chovu je průvan a ostré sluneční světlo, které křepelky nesnášejí. Je tedy třeba voliéru postavit tak, aby byla před větrem a sluncem chráněna.

„My jsme začali křepelky chovat ve voliéře pro exotické ptactvo, aby vyzobaly to, co ptáci nepozřeli,” směje se Pavel Dudek.

„V žádném případě ale nedoporučujeme chovat křepelky společně například se slepicemi. Především kvůli úplně jinému složení krmiva,” vysvětluje.

Nejlepší je vnitřní voliéra

Kvůli stálé teplotě chovatelé volí raději vnitřní chovy. I tady se dá využít voliéra, například s podlahou pokrytou pilinami. Výhodou je, že lze udržovat stálou ideální teplotu a také osvětlení. To je důležité hlavně v zimních měsících. Křepelky totiž snášejí vejce i v závislosti na délce dne a noci. Umělé osvětlení v zimě jim den může prodloužit a udržet tak snůšku.

Vnitřní chovy mají ale i svá úskalí. Tím největším je zápach, jako v každém vnitřním chovu. Omezit se dá jen častou výměnou podestýlky.

Chovatelé, kteří křepelky chovají jen jako užitkovou drůbež, volí takřka výhradně vnitřní chovy. Křepelky pak chovají v klecích, lze využít i staré králíkárny. Jsou i chovatelé, kteří mají křepelky v kleci v bytě.

Kvůli zajištění dostatečně vysokých teplot a správného množství denního světla většina velkochovatelů má křepelky umístěné v klecích, v interiéru.

Kvůli zajištění dostatečně vysokých teplot a správného množství denního světla má většina velkochovatelů křepelky umístěné v klecích, v interiéru.

Zajímavou možností je kombinace venkovního a vnitřního chovu. V létě jsou křepelky ve venkovní voliéře a studené měsíce stráví ve velkých klecích ve skleníku, který má vlastní vytápění a ventilaci. Jako podestýlka u vnitřních chovů se nejlépe hodí suché dřevěné hobliny.

Součástí tělesné hygieny křepelek je tzv. popelení, kterým si čistí peří a zbavují případných parazitů. Ve venkovní voliéře postačí mělká jamka, naplněná suchým pískem nebo dřevěným popelem. Ve vnitřních chovech pak větší miska se stejným materiálem. Ať už zvolíte jakýkoli druh chovu, musí mít křepelky vždy přístup k čerstvé vodě a krmivu.

Kupujte u prověřených chovatelů

Křepelky je nejlepší nakoupit u prověřených chovatelů. „Pro úplného začátečníka je nejlepší nakoupit křepelky ve stáří okolo 5 týdnů,” radí Libor Koutný a pokračuje: „Taková křepelka je už dospělá a není tak citlivá na případné chovatelské chyby.”

Při správné péči začínají křepelky snášet okolo šestého týdne věku. Ti, kteří mají chuť si zkusit odchovat křepelky sami, si mohou koupit od chovatele násadová vejce. Pak je ovšem třeba mít doma líheň. Tu potřebuje ostatně každý chovatel, který chce křepelky množit. Dlouhodobým šlechtěním totiž křepelky japonské ztratily schopnost vysedět svá vejce, takže se v současnosti rodí výhradně v umělých líhních.

Dlouhodobým šlechtěním ztratily v zajetí chované křepelky schopnost odchovávat svá mláďata samy. Všechny se proto líhnou v líhních.

Dlouhodobým šlechtěním ztratily v zajetí chované křepelky schopnost odchovávat svá mláďata. Všechny se proto líhnou v líhních.

Kolik křepelek si pro začátek pořídit? Samozřejmě můžete začít třeba se dvěma samičkami, ale nejlepší je si jich pořídit deset až dvacet. V případě, že chcete křepelky chovat jen kvůli vejcím, nepotřebujete kohoutky.

Kdo má v plánu odchovávat vlastní křepelky, musí počítat, že bude potřebovat na každých 5 samic jednoho samce. Se sestavováním chovných skupin každému začátečníkovi jistě rád poradí zkušený chovatel, od kterého bude křepelky pořizovat.

Letní chovatelé
Pavel Dudek z rodinné firmy Badych se zaměřuje hlavně na odchov křepelek, které dodává drobným chovatelům. Podle jeho zkušeností je mezi nimi hodně lidí, kteří se nechtějí zabývat zateplováním, temperováním a vyhříváním křepelčích příbytků. Proto si na jaře objednají mladé křepelky, které pak přes léto chovají ve venkovní voliéře. A když na podzim přijdou první nižší teploty a křepelky přestanou snášet, porazí je, a mají tak kromě letní snůšky vajec i kvalitní křepelčí maso.

Čím křepelky krmit

Křepelkám můžete dávat levné zrní nebo různé směsi, ale pak pouze nezemřou hlady. Pokud chcete, aby se měly dobře a snášely vejce, je nutné používat speciální směsi. Křepelky jsou totiž v krmení dost vybíravé. Když nemají opravdu ideální složení potravy, odrazí se to na jejich snůšce, popřípadě i na zdravotním stavu.

Na krmení jsou nejlepší speciální krmítka. Sypat krmivo do misek není u dospělých křepelek nejlepší nápad. Jsou to totiž ptáci hrabaví, a tak z misky krmivo vyhrabou a většina ho pak skončí spolehlivě ztracená v podestýlce.

Nezbytnou součástí výživy křepelek je rovněž čerstvá voda. Nejlepší je mít speciální napaječky se zásobníkem. V případě použití misek je třeba vodu i několikrát denně vyměnit a doplnit.

Jak bojovat se zdravotními problémy

Ani křepelkám se samozřejmě nevyhnou nemoci, zranění nebo paraziti. „Samozřejmě je vždy dobré mít svého veterináře, který při případných zdravotních problémech může pomoci,” říká Libor Koutný.

Podobně, jako ostatní druhy ptáků, také křepelky mohou trpět různými zdravotními neduhy. S lehčími problémy může pomoci zkušený chovatl, se závažnějšími veterinář.

Podobně jako ostatní druhy ptáků, také křepelky mohou trpět různými zdravotními neduhy. S lehčími problémy může pomoci zkušený chovatel, se závažnějšími veterinář.

Nejčastější zdravotní problémy křepelek
Zlomeniny nohou nebo křídel je lepší řešit s veterinářem. Zkušenější chovatelé umí zlomeniny zafixovat dlahou a náplastí.
Nedostatek vitamínů a minerálů se projeví zastavením snůšky, vypadáváním peří, křepelka vypadá jako omámená, a v horších případech ochrnutím. Po konzultaci s veterinářem se podávají speciální vitamínové přípravky.
Zažívací obtíže zjistíme prohlídkou trusu, v případě zácpy nepřijímáním potravy. Průjem se řeší přidáním máku do potravy. U zácpy nakapeme křepelce do zobáku olivový olej. Při přetrvávajících potížích je nutný zásah veterináře.
Prochladnutí se projeví zježením a setrváváním v rohu klece nebo voliéry. Křepelku umístíme do uzavřeného prostoru pod infrazářič s teplotou kolem 40 °C.
Pokud do voliéry svítí ostré slunce, může křepelka dostat úpal. Léčí se stejně jako u člověka. Křepelku umístíme do stínu, případně ji rozprašovačem lehce poprášíme vodou.
Křeče při snášce se objevují nejčastěji u velmi mladých samiček. Křepelka je naježená, řitní otvor otírá o zem, břicho má spuštěné a pohmatem lze nahmatat v kloace vejce. Pomáhá nakapání rostlinného oleje do kloaky, případně pomoc zkušeného chovatele nebo veterináře, kteří opatrným masírováním vejci z kloaky pomohou ven.
Čmelíci jsou paraziti, kteří ohrožují především venkovní chovy. Boj s nimi vyžaduje důsledné čištění křepelčí ubikace a dezinfikování speciálními přípravky.

Pokud se pro chov křepelek rozhodnete, smiřte se s tím, že je to tvor krátkověký. Křepelka se dožívá tří let, v užitkových chovech se ptáci mění většinou po roce, kdy klesá u samiček snůška. Křepelčí vejce i maso jsou velmi ceněné, někteří lidé dokonce mluví o pozitivním vlivu například při boji s alergiemi i dalšími civilizačními chorobami.

Neoddiskutovatelným faktem ale je, že křepelčí vejce obsahuje víc než dvojnásobné množství vitamínu A a vitamínů řady B ve srovnání s vejcem slepičím. Křepelčí maso obsahuje minimum tuku, a přitom velké množství vitamínů řady B.

Křepelky se tak mohou stát nejen ozdobou zahrady, ale i vítaným zdrojem kvalitních vajec a masa.