Zimní zahrada rozšíří prostory domu, využití najde v každém ročním období

Volba podoby zimní zahrady záleží na našich požadavcích. Budeme ji využívat celoročně, nebo pouze v letním období?

Vnitřní klima rozhodne o volbě materiálů a technického zázemí: vytápění, větrání i stínění.

Zamyslíme se i nad velikostí a tvarem, vybavením, množstvím rostlin, zda bude prostor přístupný z více stran, jaké bude členění a způsob otevírání obvodových stěn.

Zásadní je přitom orientace zimní zahrady vzhledem ke světovým stranám, protože pohodu uvnitř určuje přijímané teplo a světlo.

Zimní zahrada na sever je spíše chladnějším odpočinkovým místem, jižní je naopak vyhřívaná po celý rok a v létě ji musíme před vysokými teplotami chránit vhodným zastíněním a větráním.

Ideální je orientace na jihovýchod či jihozápad, protože v prostoru nebude v odpoledních hodinách přímý sluneční svit.

Než začneme stavět, připravíme základovou desku, která by měla být armovaná, v přední části se základovým pásem s hydroizolací a tepelnou izolací.

Vyztužená přední část desky je cílená, protože střešní konstrukce má určitou hmotnost a přední díl zahrady je více zatěžován (působí tlak střechy, obzvlášť když je sklonitá).

V případě, že má být zahrada plnohodnotně využívána po celý rok, myslíme předem i na způsob vytápění. Buď je samostatné, obvykle podlahové vytápění, nebo je napojené přímo na rodinný dům.

Správná zimní zahrada přistavěná k rodinnému domu vypadá, jako by k němu patřila odjakživa. Při výběru tvaru a velikosti je dobré zohlednit i styl domu. Skleněná přístavba má být atraktivní zvenku, ale zároveň útulná a praktická uvnitř.

Velikost záleží na počtu členů v domácnosti a také zamýšleném používání. Kdo žije společensky a rád posedí s přáteli, měl by myslet na větší půdorys. Příjemná zimní zahrada má alespoň 15 m2 a hloubku 3 metry.

Nabízejí se desítky variant, určitě se vyplatí stavebnicové řešení. Okna a dveře mohou být otvíravé a sklopné (s možností pákového ovládání) nebo posuvné a zlamovací - jsou praktičtější a šetří prostor, nikde při otevření nepřekážejí, nabízejí možnost maximálního otevření směrem ven i dovnitř.

Oblíbené jsou tvary s pultovou střechou v kombinaci s polovalbovou, klasická sedlová nebo i čtverhranná polokruhová s tzv. pavilonovou střechou. Střecha se skládá z nosníků a zasklení – použít lze kalené bezpečnostní dvojsklo s bezpečnostní fólií (brání v případě rozbití propadnutí skla) nebo polykarbonát (cenově dostupnější). Sklo může být buď reflexní, nebo zabarvené (protisluneční skla mají obvykle zelený tón).

Polykarbonát má dutinkové provedení, dobře izoluje a je nerozbitný. Nedává nám však tak čirý a jasný průhled, což může někomu vadit. Jde podle mnoha odborníků o již překonaný materiál, protože je barevně nestálý a esteticky může znehodnotit dojem z celé zimní zahrady.

Nezapomeneme ani na další důležitý bod, odvod kondenzátu, aby do zimní zahrady nezatékalo a nedržela se v ní nežádoucí voda.

Nezbytné je použití kvalitních konstrukčních profilů a okapový žlab se svody, který pustí vodu pryč (žlab nejlépe dvouúrovňový, který má ve dně vedenou drážku pro topný kabel a v zimě v něm voda nezmrzne).

Použít lze kvalitní plastové systémové profily vyztužené pro větší pevnost ocelovými pozinkovanými výztuhami. Obvodové stěny jsou z plastu stejně jako okna, střechu tvoří plastové krokve, rovněž vyztužené ocelovým profilem.

Výhodou plastu je cena, malé nároky na údržbu, skvělá odolnost materiálu proti vlhkosti, slušná tepelná izolace a velký výběr imitací různých dřevin. Nevýhodou je možné konstrukční omezení kvůli menší pevnosti dlouhých profilů.

Hliník patří mezi TOP materiály. Je lehký a přitom velmi odolný, s dlouhou životností a stejně jako plast je nenáročný na údržbu, ovšem lépe izoluje.

Výhoda: Protože je pevný, doporučuje se na náročnější tvarové konstrukce. Nabízí elegantní vzhled i možnost laminace v imitaci dřeva. Nevýhodou je vyšší cena (lze ho ale chytře kombinovat s plastovými obvodovými stěnami).

Dřevo je po estetické stránce nejhezčí. Dřevěné zimní zahrady tvoří lepené hranoly, které ručí za tvarovou stálost, v náročnějších místech (ve styku s vodou) je dřevo oplechováno nebo jsou části rovnou celohliníkové. Pro dobrou odolnost musí být dřevo výborně povrchově upravené.

Výhody jsou jasné: nenahraditelný vzhled, dokonalá přirozenost.

Nevýhody: nižší odolnost proti povětrnostním vlivům, náročnější údržba.

Zejména u zahrad orientovaných na jih se bez kvalitního zastínění a větrání neobejdeme. Jinak máme z prostoru těžko snesitelnou výheň. Rozhodnout se můžeme pro dva typy zastínění: venkovní nebo vnitřní.

Venkovní se považuje za mnohem účinnější (podobně jako u střešních oken), je ale také dražší. Exteriérové roletové systémy tvoří lamely ze silnostěnných hliníkových pásů, které slunce ani teplo nepropustí, jsou odolné a pevné. Ovládat je pro větší pohodu lze motoricky nebo s menším komfortem i ručně.

Levnější variantou venkovního zastínění je použití rozmanitých markýz, které jsou buď samonosné, nebo uložené přímo do konstrukce zimní zahrady. Použít lze i externí žaluzie, u nichž můžeme regulovat množství světla, které pustíme dovnitř.

Interiérové zastínění má jen 50% účinnost, je spíše doplňkové. Nabízejí se rozmanité horizontální a vertikální žaluzie, stahovací roletky apod.

Větrání a ventilace v zimní zahradě udržuje optimální teplotu, zvláště v létě je důležité odvádět pryč horký vzduch. Větrat můžeme přirozeně nejlépe střešním oknem, které má elektrické nebo manuální ovládání.

Pro přísun chladnějšího vzduchu slouží větrací otvory u podlahy nebo samotné dveře. Větrat lze i mechanicky, kdy přesně nastavíme odvod vzduchu z místnosti. Pomáhá nám elektrický ventilátor, který vyhodnotí změny teplot a vlhkosti vzduchu.

S účinností od 1. 1. 2007 platí nový stavební zákon, podle něhož stačí mnohé stavby ohlásit. Ze zákona není potřeba stavební povolení ani ohlášení pro jednopodlažní nevytápěné budovy bez pobytových místností či hygienických zařízení do 25 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, třeba pro zahradní domek nebo dílnu.

Ohlašovat se nemusí ani samostatně stojící zimní zahrady o jednom nadzemním podlaží do 40 m2 plochy.

Je však nutné se zajímat u každého stavebního úřadu zvlášť, některé zimní zahrady se neberou jako stavba, jiné ano. Ohláška se ale vyplatí v každém případě.

Tropické rostliny vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost a stálou teplotu kolem 20 °C, proto musí jít o celoročně obyvatelný prostor. Oblíbené jsou banánovníky, fíkusy, nádherně kvetoucí ibišky, bromélie či orchideje.

Ze subtropických rostlin se hodí různé kaktusy a sukulenty, citrusy, pomerančovníky, které lákají barevnými voňavými plody, a všechny možné druhy menších palem.