Výrobci nabízejí skleníky, které snadno sestavíme a obvykle ani nemusíme budovat podezdívku. Nepotřebujeme ani stavební povolení - podle stavebního zákona jsou od této povinnosti osvobozeny stavby do 40 m2 plochy a 5 m výšky. Zatím si ovšem vytipujeme vhodné místo na zahradě.

Měla by to být chráněná plocha nezastíněná stromy. Vybírat bychom měli spíš místo v závětří. Pozor na silný vítr, kromě toho, že může skleník poničit, určitě naruší tok tepla kolem skleníku.

Ideální je rovná plocha, abychom nepravidelný povrch nemuseli dorovnávat. Při polohování skleníku nezapomínejme ani na snadný přístup k rostlinám.

Důležité bude rozhodnutí o velikosti, materiálu, případně vzhledu skleníku. V tomto případě bude nejvíce určující naše zahrada. Velikost skleníku podřídíme rozloze zahrady. Ohled bereme i na sousedy, aby jim skleník např. nestínil, a uvažovat budeme o polykarbonátu místo skla. Je totiž velmi odolný, rozbití v podstatě nehrozí. Oproti sklu má rovněž o hodně lepší tepelně izolační vlastnosti, světelná propustnost není výrazně menší, navíc nežloutne a nekřehne.

Pravidla pro stavbu skleníku

Orientace skleníku vůči světovým stranám vychází ze způsobu pěstování. Sázíme-li rostliny časně zjara, natočíme boční stranu skleníku k jihu, používáme-li skleník hlavně v létě, umístíme vchod do skleníku k severu - snižují se tím nároky na větrání.

Potřebuje-li skleník podezdívku, umístíme ho na její střed. Ale můžeme ho umístit i tak, aby byly 2/3 podezdívky vně a 1/3 uvnitř skleníku. Tím získáme více místa pro pěstování rostlin. Možná je i opačná varianta, kdy využijeme širokou podezdívku pro truhlíky.

Podezdívku zapustíme do nezámrzné hloubky 60 až 100 cm. Vždy záleží na vlastnostech půdy a podloží.

Betonová podlaha ve skleníku má určitě výhody, do skleníku se nedostanou hraboši, ale má i zvýšené nároky na odvodnění.

Rozdíl mezi žárovým zinkováním a zinkováním plechových skleníků je v životnosti. Životnost žárově zinkovaných skleníků je 20-30 let bez nutnosti údržby, pozinkovaný plech vyžaduje po čase nátěr proti korozi.

V případě, že je boční stěna skleníku šikmá, světelné paprsky dopadají kolmo a beze ztrát procházejí sklem. Je-li boční stěna skleníku kolmá, dopadají světelné paprsky pod úhlem a část se jich odráží nevyužitě zpět do prostoru. Vznikají ztráty světla, což je pro rostliny citelné zvláště na jaře a na podzim.

Pantové dveře se vyplatí ve sklenících s celoročním provozem. Dají se dokonale utěsnit a při zimním vytápění šetří teplo.

Kvalitní posuvné dveře jsou pohodlnější na obsluhu, nehrozí u nich rozbití skla větrem a při jarním přitápění je únik tepla malinkými škvírami vodicích lišt naprosto zanedbatelný, takže pro normální pěstování jsou mnohem výhodnější než pantové.

Skleníky se zasklívají vícerozptylovým sklem (průsvitným s označením HELIOS), i když pěstitelé okrasných květin preferují průhledné (čiré) sklo, aby bylo do skleníku vidět.

Sklo je dobrým materiálem pro zasklívání skleníků. Propouští sluneční světlo z 89-92 %, odolává chemickým vlivům a z ekologického hlediska minimálně zatěžuje životní prostředí. Příznivá je i jeho cena, má ale špatné tepelně izolační vlastnosti.

Chceme-li skleník přes zimu vytápět, vyplatí se nahradit sklo plastovými dutinovými deskami (z polykarbonátu nebo akrylátu), které sníží náklady na vytápění až o polovinu.

Účinné proti přehřátí skleníku je větrání, proto by měl mít skleník dostatečný počet větracích oken. V parném létě větráme i vchodovými dveřmi. Větráním dochází k výměně vzduchu, odvádění přebytečné vlhkosti a nežádoucího tepla.

Některé rostliny vyžadují zastínění speciálními tkaninami, rašlovými úplety, rákosovými nebo plastovými stínovkami. Použít můžeme i vnitřní zatahovací záclony, překrytí rostlin hedvábným papírem, ale také stínování popínavými rostlinami.