Raději koupili na předměstí pozemek a postavili dům na klíč. K malému domu postupně přistavěli zimní zahradu, pak skleník a nakonec přikoupili jabloňový sad. Tehdy jim zbývalo šest let do penze a počítali tu s trvalým bydlením. Nedovedli si představit, že se budou nudit v paneláku.

Zato cítili, že je nejvyšší čas postarat se o nějakou smysluplnou aktivitu. Začalo to rozsáhlou skalkou Vždycky se zajímali o rostliny, takže od samého začátku plánovali okrasnou i užitkovou zahrádku. Měli jasnou představu, kam umístí skalku. Začali svážet kameny z chalupy, neobstál před nimi ani žádný kámen v okolí. Se synem vozí zajímavé kameny dodnes.

Náš hostitel tvrdí, že to, co vybudoval, není skalka, spíš kamenitá zahrádka. Skalka si sedala několik let, celkem třikrát se musela přestavět a doplnit kameny. Současně se skalkou přemýšleli majitelé o uspořádání zahrady. "Chtěli jsme trávu, ale nikoli anglický trávník. Není nad to, když na jaře rostou pampelišky," usmívá se majitel a dodává, že role architekta se zhostila žena bez ztráty kytičky a on se snažil její představy realizovat.

Na zahradě se stále něco děje

Tak jako všichni nadšení zahrádkáři stále něco přesazují a předělávají. Po skalce se manželka pustila do bylinkového záhonu, pak pomalu vznikala babiččina zahrádka, které vévodí staročeské trvalky, jako je srdcovka, kosatce, pivoňky, jiřiny, klematisy, mezi nimiž se vyjímá růžový s červeným pruhem Jan Pavel II. Zajímavý je tulipán Královna noci a růže Anglická královna.

Majitelé zahrady mají rádi barevnost záhonů. Foto Právo/Lukáš Táborský

Loni osázeli dolní roh zahrady ozdobnými keři a vysypali oblázky. "Vrcholné dílo vzniklo před pěti lety, kdy jsem šel do penze. Udělal jsem rybníček, vysadil lekníny a kosatce, a aby byla voda čistá, nasadili jsme se synem do vody karasy. Kačírek kolem rybníku jsme si nechali dovézt. Abych nemusel vodu moc často čistit, vymyslel jsem odkalovací zařízení. Vodu nechci odpouštět a doplňovat ji městskou vodou kvůli rybám. A plánujeme dál, tentokrát chceme vybudovat menší skalku s altánem v dolní části zahrady. Máme jedenáct druhů jabloní, dříve jsem je sám rouboval, ale dnes už měním staré stromy za nové," vypravuje hostitel.

Skalka je nejkrásnější na jaře

Převážná část rostlin je koupená, ale samozřejmě funguje i výměna s přáteli. Ve městě je velké zahradnictví, ze kterého nikdy naši hostitelé neodcházejí s prázdnou. Paní domu si dokonce pochvaluje začínající sklerózu, díky níž mají alespoň některé kytičky dvakrát.

Skalka je situovaná na jihovýchod, takže první kvetou sněženky a koniklece - modré, červené a bílé. Nádherná byla tařice i osteospermum. Je tu i kozí brada. I když je to plevel, má nádhernou žlutou barvu a majitelé mají rádi pestrost barev.

Svěžího ducha zahrady podtrhuje i kombinování rostlin. Foto Právo/Lukáš Táborský

Od jara do podzimu tu stále něco kvete. Mezi kameny si vede bohyška, citronová mateřídouška, tymián, jestřábník s oranžovými květy, dlužicha. Aby byla skalka plastičtější, vysadili zakrslé jehličnany, naposledy smrčky koniky. Své místo tu má lomikámen, tařičky, kopretina Česká píseň, několik druhů mateřídoušek, tařice, žlutý řebříček, skalkové růžičky, orlíček, u rybníčku právě kvetl vřesovec.

 Jsou tu zvonky karpatský i drobnokvětý, skalkové karafiáty, sasanka, skalková popínavá vrba, štěničník, kociánek či pochybek, tvořící růžový kobereček, modré a růžové pomněnky i vorlíčky. Vyjímá se tu i kroucená vrbka, levandule a krásně modré rdesno. "Všechny rostliny se stříhají na jaře. Skalka je poměrně velká a vyžaduje hodně práce. Ze začátku to bylo kruté," vzpomíná hostitelka a dodává, že neprojde kolem skalky, aniž by nějaký plevel nevytáhla.

Zahradničení s láskou

Ale zahradu miluje, a nejen tu okrasnou. Zelenina pro vlastní potřebu Na zimu nakládají zelí, už mají dokonce dva soudky, ale pěstují i kadeřávek, kapustu, mrkev, petržel, cibuli, brambory, rajčata, okurky, papriky, saláty a ředkvičky. Daří se tu i mangoldu. Nejspíš proto, že si dělají vlastní kompost a rozvážejí ho po celé zahradě.

Záhonky jsou pečlivě udržované. Foto Právo/Lukáš Táborský

Hostitelé se považují za ekologické pěstitele. Jakmile na podzim sklidí poslední zeleninu, nasejí hořcici, z níž vyroste asi metrový výhonek, ten se rozseká a zaryje. Kompost je na zahrádce k nezaplacení. Zpracují všechen organický odpad z kuchyně i ze zahrady. Za dva roky se vše rozloží, na jaře se pak kompost proseje. Zalévají dešťovkou, dokonce na zimu mají sud ve skleníku, aby mohli zalévat celou zimu odraženou vodou pokojové květiny.