Tomáš Magnusek zvládá s přehledem více profesí

Režisér, scenárista, producent i občasný herec, ale také sociální pracovník a člen rady města zhubl o osmdesát kilo! Díky své vůli a s pomocí lékařů. Vypadá znovu mladistvě a jeho život je pestřejší. Zálibu našel ve štípání dříví, dříve jej vyčerpávala i chůze. „Když jste mě fotil minule, měl jsem nejvíc a vypadal jak Godzilla. Mám tu fotku staženou v mobilu…“

Přesto nás Tomáš Magnusek přivítal otázkou, jestli už jsme obědvali, a začal nám nabízet jídlo. Ostatně, jak už to tak bývá, většinu času návštěvy jsme seděli u kuchyňského stolu a mimo jiné vzpomínali, jaká byla minule výborná kachna v jeho penzionu Viktorka.

„Nemusíte se bát, chodím každý týden na kontrolní stěry, a právě jsem se vrátil. Hlídám se, protože jsme měli natáčecí dny a dokončovali film Stáří není pro sraby, a ještě pravidelně navštěvuji klienty naší sociální služby – osobní asistence v domácí péči. Mám na to vzdělání a sdružení jsem založil, už když mi bylo dvaadvacet, tak v tom pokračuji i nyní. Dnes to má další význam už jenom s donáškou obědů a nákupů,“ drželi jsme s Tomášem ještě chvíli téma jídla a popíjeli čaj s medem.

Jeho dům v zatáčce při pohledu přes plot nevypadá až tak prostorný, ale interiér přistavěného a zrekonstruovaného domku je šikovně vymyšlený. Všichni ze čtyřčlenné rodiny tu mají své „území“ a také kuchyň není nijak ošizená. Navíc má okno do zahrady. Do zelené – do zadní části pozemku se vstupuje i francouzskými dveřmi přes terasu z prostorného obývacího pokoje.

Vedle krbu, televize a velkorysého sezení se našlo místo i na stolní fotbálek. Náš hostitel to myslí se sportem opravdu vážně, chtělo by se zažertovat, ale je pravda, že v malém hostinském pokojíku přibyly i činky.

„Musím si pořád hlídat porce jídla, jím hodně zeleniny a pohyb je samozřejmě stále důležitý, pořád. Chůze, chůze. Rodiče bydlí asi pět kilometrů od nás, tak tam a zpátky chodívám pěšky. A jím naposledy v pět. Na to, kolik věcí jsem stačil dotáhnout do konce, tak na vlastní životosprávu mi vůle nezbývala. Nakonec to přišlo samo a rozhodl jsem se něco dělat. Dnes si hlídám, co si dám do pusy, a zdroj je také důležitý…“

Ani zahrada není na nějak obzvlášť velkém pozemku, ale je zde také vše potřebné: vzpomínaná terasa skrytá pohledům z okolí, kůlna i přístřešek a nechybí ani trampolína.

„Pokud nepočítáme ono štípání dřeva, tak přiznávám, že zahradníkem se být necítím,“ dodává Tomáš. I přes sněhovou pokrývku je patrné, že nad opatrovanými záhonky tady vítězí trávník, keře a stromky.

„Já neumím pomalu nahodit ani pojistky. Všechno tu dělali zedníci a další řemeslníci. Domek je vlastně dvakrát větší, než byl, když jsme ho koupili. Jsme tu devět let a rádi. I když tu normálně tak často nebýváme, ale teď v koroně se osvědčuje dvojnásob. Pravda, kvůli soukromí jsme tu pořídili nový plot. A chystáme se tu vykopat vlastní studnu a přidat ještě pergolu.“

I když Tomáš Magnusek není úplným zastáncem práce z domova, už tu má také zřízený koutek s počítačem. A na příjemném a pohodlném místě. Uprostřed podkroví, kousek od schodů, pod střešním oknem mezi ložnicí a dětskými pokoji.

Z prostorné, takříkajíc nad poměry prostorné, ložnice je i vstup do koupelny s WC. Strategické místo pro domácí kancelář! K tomu je ještě třeba připočítat pohodlná křesílka se stolkem pod druhým střešním oknem.

„Je tady opravdu klid. Ale v normálním čase bývám většinou na radnici nebo v penzionu a mezi lidmi…,“ konstatuje náš hostitel s jasnými plány na natáčení filmu Bastardi 4. Jeho životní téma.